Bedna 2002 - Rok 1

Účastníci:
Honza Mocek
Petr Šebela
Dan Tůma
Honza Vaňous

Náš tým byl spíchnutý narychlo a jeho členy spojovalo pouze to, že znali DanTeho. Tedy konkrétně to byli tři jeho kolegové a já. Šel jsem v pátek normálně do práce, hru jsem tedy začínal z dvouhodinovým spánkovým dluhem. Od středečního krosu (3,6km) jsem měl puchýře na patách a chrapot. Prostě jsem na začátku vypadal tak, jak bych měl vypadat až na konci. Jeden ze členů družstva nepřišel a tak jsme byli jen čtyři.

Začali jsme v pohodě, u druhé šifry jsme si pouze zamazali mapy od hlíny, jak jsme hledali jednotlivé ulice. Jak jednotlivá písmenka vznikají jsem nejprve vůbec nevěděl, prostě jsem ostatním rozděloval ulice, oni mi zpět hlásili čísla čtverců, když jsem je zgrupoval, tak jsem je opět distribuoval a kolegové mi vraceli písmenka. Mapy jen šustily a v družstvu to vypadalo jako na burze. Výsledek jsme spíš uhodli ze začátku a konce: HRITLUEYC/ULIVNY.

Omalovánky u Myslivny jsme začali řešit v 18:00 a obtížností bych to považoval stále ještě za rozcvičku. Cestou po Dejvicích jsme se bavili představou agenta:
"Jak si představujete agenta, pánové?"
"Naprosto zřetelně! Má doluhej plášť..."
"...a černý brejle..."
"...a klobouk."
Taky se jeden ze členů týmu přiznal, že má 38 stupňů horečky. Ale prý mu to nevadí.

Dejvická přesmyčka nás poprvé vyhodila ze sedla. Bylo zřejmé, že se budeme přesouvat na vnitřní mapu, tak jsme luštíce šli na Kulaťák, sednout si do metra. Tam jsem to bohužel nevydržel a začal předčasně pátrat v mapě.
"Ú musí bejt na začátku", byl jeden z našich myšlnekových směrů. Na mapě centra se nachází Újezd a Úvoz. Naštěstí úřadů je tam minimum.
Skládali jsme ze slov co se dalo. Dal se "NERUDA" a taky "ZAHRADA". Zahrad je na vnitřní mapě několik, hlavně na Petříně. Nakonec jsme nevydrželi a vyrazili na Újezd k Nerudově lípě s myšlenkou "prostě uvidíme". Na správné řešení jsme přišli u Sovových mlýnů na Kampě. Rychle ověřit autorství u přítelkyně na telefonu (díky, Katko) a zase zpátky na tramvaj. Před Malostranskou nás v protisměru míjí kromě turistů i jeden z týmů.

U Zeyera jsme už za šírání a další směřování je jasné. Našli jsme herní mapu. Ležela uprostřed parkové cesty. Můj altruistický návrh položit ji ke kontrole, aby ji majitel spolehlivě našel se minul účinkem a tak máme jednu náhradní. Jedeme pětkou až ke Klementinu a Karlův most projdeme od východu na západ, protože tam jede tramvaj přímo.
Začalo pršet. Jestli na celou noc, tak je to velmi depresivní. V pláštěnkách vyrážíme na most.
Hledání detailů se řídí třemi pravidly: Sochu nemá cenu prohlížet, pokud
a) nemá nápis
b) nestojí u ní hlouček lidí
c) nikdo na ni nesvítí baterkou
Po výšepoložených nápisech trhaně rejdí kužely baterek odpočítávající písmenka, někdy i tři současně. Jedno sousoší má u dole bronzové reliéfy a ten se psem je turisty ohlazen do leskla. Zřejmě se jedná o nějakou pověru, něco jako František ve Fr. lázních. Jedna turistka si chce taky zajistit přízeň bohů a má co dělat, aby se prodrala hloučkem zabedněnců.

Po nalezení klíče na Velkopřevorském náměstí se nám převládl v týmu duch "jdem si na to sednout k Mekovi" (stále pršelo). Nad colou jsme pak posouvali písmenka. Dopředu i dozadu, o "Jim Hendrix" i o 4-8-8-2-4-8-8-8 (to byly ty noty). Až na slibné POD nám nic ne a ne vyjít. Rezignovaně jsem si hrál s kostičkou, kreslil tvary víka a k nim čísla nepoužitých dílků, zakládajíc tak na náš budoucí debakl. Honza Š. vyndal kapesní počítač, spustil excel a zkoušel všemožné posuny metodou hrubé síly. Nakonec úspěšně vypadlo slovo "LANOVKOU". Že kytarista není Jim ale Jimi nám nedošlo ani teď, domnívali jsme se, že součástí klíče je i mezera mezi slovy. Aspoň že zatím přestalo pršet.

Ujela nám třetí lanovka od konce (23:00) a tak jsme se na Nebozízek vydali pěšky. Zkratkou. Znalost terénu "z dob, kdy jsme chodili na hvězdárnu" mě nezachránila od pádu a zablácení rukou. Ještěže kamarádi pijí vodu a né čaj jak já, to bych se neumyl.
Posun o znak v abecedě zpět děláme tak, že mi každý z týmu diktuje jedno písmenko. Ťukat to elektroniky by trvalo rozhodně déle, ale možná by bodla věcička, kterou jsem periferně zahlédl u jiného družstva u McDonalda - otáčecí papírové kolečko s dvěma abecedami po obvodu.
Během luštění nás míjejí družstva oběma směry, pár jich sedí v každé okolojedoucí lanovce. Při našem odchodu dolů směřuje pěkně sjetý párek pankáčského ražení. Hezky jim to klouže po trávě!

Jakmile nám na Střeleckém ostově došlo, že jde o patnácku, vystřihli jsme si čtverečky, aby bylo čím šoupat. Otázky jsme rozdělili na jasné, sporné a nevíme. Po hře jinými týmy kritizovaný Herkules se dostal mezi jasné. Kategorie sporné a nevíme zatelefonoval Honza příteli na telefonu zhruba stylem "Ahoj. To nevadí že je po půlnoci. Zapni si internet, a piš si: Kdy položil Náprstek základy svého muzea..."
Srpek měsíce zapadal nad Petřínem, u vody každých deset minut zapleskala kachní křídla, prostě romantika jako prase. A únava. Hledal jsem chvíli v mapě, co by se tak z daných písmen dalo, ale naštěstí jsem nic nenašel. Zvedá se větřík a šoupe nám písmenky. A hele! Pod lavičkou už jedna sada leží, asi po některém z minulých družstev.
Vyluštili jsme to kombinací znalostí, backtrekováním a SMSkových nápověd. Dalo mi práci přesvědčit ostatní, že se po sobě valící mince otočí dvakrát a ne jen jednou. Kritickým bodem byl konvikt, protože Honza tvrdil, že to určitě není kolej, takže jsme dlouho zkoušeli všechny ostatní možnosti.
Ještě na nábřeží nám chodily SMS o tom, kdy se narodil J.Lenon.

Za tančícím domem kypí noční život, město v jednu v noci patří taxikářům. Přestože se čísla domů nabízela, hráli jsme si dvacet minut s kalkulačkami. Pak jsme se rozdělili na dvojice a obešli vymezený rajón po obvodových ulicích. Neulovivše nic, smutně jsme se vrhli na prohledávání vnitřku oblasti. Mě a Honzu zastavili policajti. "Vy taky patříte k té hře?" ptali se nás opatrně.
"Ano."
"A kolik to hraje lidí?"
"No, nevíme přesně, ale asi několik stovek." odopvídáme opatrně.
Jo, když policajtům začne v noci běhat po rajónu půl tisíce divně se chovajících lidí, tak jsou hned nervózní.
Po prohledání 2/3 oblasti jsme měli "....sk...st" a "s.verní pilíř". Bohužel nám nedošlo, který most má výrazný severní pilíř a museli jsme zbývající uličky doprohledat.

Noční tramvaj v 3:05 nám těsně ujela, další jela 3:17. Jela s námi další dvě družstva. V zadumání se nám všem podařilo jednu zastávku přejet.

Usadili jsme se u sportovní haly a začali luštit. Chyba byla už v základech. Málo jsem si četl zadání. Hledal jsem a zapisoval čísla chybějích dílků a ne den (plurál od dno). Všichni to vzali jako fakt. Honza po mě přepočítal parity rohových a hranových kostiček. Stále vycházela sekvence řádků 5-4-3-2-4. Nakreslili jsme další kopii řádku č.4. Chytili jsme se pracovní hypotézy, že plné šipky budou vybarvené pixly a obtáhli je fixou. Náznak grupování do písmen tam byl, ale jakých? A co použít místo jedné ze čtyřek jedničku? Nebo šestku? A nebo se nasnídat?
Svítalo. Ptáci začali řvát. Už jsme tam seděli přes hodinu. Na nedalekém parkovišti zaštěkal vlčák. Pak oběhl malý plůtek a stále štěkajíc zamířil k naší skupině. Naštěstí se zastavil asi 20 m od nás. Z přívěsu se vyštrachal dědula, rovněž obešel plůtek a rovněž zamířil k nám. Nezastavil se sice dvacet metrů daleko, ale psa odvolal. Když dorazil k našemu ležení, začal nám nadávat a z proudu jeho slov vyplynulo, že tady hlídá (už jsme tu víc jak hodinu) a tohle že je soukromý pozemek (nikde žádná cedulka ani plot) a že takhle se sem příště stáhnou feťáci a kdovíkdo a že to už říkal těm co tu byli předtím a že zavolá policii.
"Klidně. Zavolejte, my jim to vysvětlíme." podotkl jsem, veden tím, že o něco takového zjevně nestál.
Pak jsme mu slíbili, že nic neukradneme, nezničíme a že hned jak vyluštíme úkol půjdeme pryč a víckrát se tu neukážeme. Tím se uklidnil a vrátil se do svého přívěsu pokračovat v placeném spánku.
Ale šifru ne a ne rozluštit. Po páté ráno začalo jezdit metro, tak jsme se šli ohřát na Vyšehrad. Ještě jsme chvíli probírali různé možnosti, až jsme dospěli k názoru, že jsme prostě v koncích a můžem leda řešení uhodnout. Zkřehlými prsty jsem si hrál s obarvenými proužky (které mi tentokrát bral průvan z metra). Zjistil jsem, že při lícování na začátek mají čtyři z proužků od pátého znaku dál sekvenci prázdná-plná-prázdná a jeden prázdná-plná-plná-prázdná. Což vhodně seřazeno se jeví jako písmeno L. Že zbytek textu jsou chaotické body jsem přičetl na vrub tomu, že nemám srovnané ty čtyři horní proužky.
"Dane" povídám "nějaké slovo, aby druhé bylo L a mělo to tak pět šest písmen."
"Slavín."
A tak jsme šli na Vyšehrad. Přítomnost dvou luštících týmů nás utvrdila v tom, že nejdeme úplně mimo. Leč obejití hřbitova nebylo k ničemu. "Tak jsme došli." konstatovali jsme. Podívali jsme se do údolí Vltavy plného mlhy, já si našel vlak domů. Ale nedalo nám to, abysme nezkontrolovali rotundu a bránu.
A měl ho tam!
A podle knihy nářků nejsme úplně poslední, ale asi dvacátí.

Šifru jsme vyluštili v parčíku před bránou. Nedaleko nás nějaký pán cvičil jógu. Než probral všechny asány k vycházejícímu slunci, měli jsme vyluštěno a hurá na jih. (Ovšemže to bylo neracionální, mohli jsme luštit během cesty.)

V metru jsem kupodivu neusnul. Na louce u stanice Roztyly nás v protisměru minulo další družstvo.
"Ani tam nechoďte. Tvrdli jsme nad tím tři hodiny a teď končíme, to už nemá cenu." tvrdili nám.
Možná že kecali a jeli na Chodov k předposlední šifře, ale to jsme ještě nemohli tušit. Pokud nás tím chtěli demoralizovat, tak to už se jim nemohlo podařit:
"A jak dlouho vám trvala ta pod Nuselákem?" zeptali jsme se my.
"No, asi dvacet minut."
"Tak nám bude zase trvat dvacet minut dvanáctka."

S dvanáctou šifrou jsme se usadili do "zastávky" směrem do kopce. Sice už tam byl nějaký páreček, ale to nás nemohlo zastavit. Věřím, že se dobře bavili. A to i v případě že to byli hlídkující organizátoři.
Netrvalo nám to ani dvacet minut. Text je dost šroubovaný. Pořád samé tak a tedy. A hele, když se vyškrtnou všechny věty obsahující "T" tak zbyde jen Kam povede vaše další strastiplná pouť? Kupředu! Co se vydat tím směrem, kterým je taška s šiframi od křižovatky? Je to dovnitř mapy, navíc tím směrem je po kilometru rozcestník, což by mohlo mít souvislost s těmi kecy o trase a cíli. Cílem je zjistit směr. Směr=cíl. Bude to rozcestník. A když ne? Tak budem přemýšlet dál.
DanTe odhalil správné řešení po 200 m chůze.

S šifrou z Nového hrádku jsme se už jen trápili. Bylo devět dopoledne a začal foukat vítr. Hledali jsme morseovku, rozkládali na prvočísla, porovnávali znaky ve sloupcích pod sebou (!), zjistili že symboly * a # jsou většinou v tomto pořadí a tudíž by to mohly být závorky, jen ne na začátku posledního řádku, atd.
Tentokrát řešení našel Honza poté, co jsme ušli asi dvacet kroků.

Čtrnáctku, pro nás derniérovou, jsme našli po mírném bloudění po hřbítcích Kunraťáku. Optimizmem nás naplňuje, že kolem pobíhá ještě dost družstev. A taky dost rodin s dětmi, rekreačních běžců a důchodců na horských kolech. Sobotní dopoledne pokročilo.
Trojice číslic dole = souřadnice písmen, to je jasný. Ne, vyškrtávací osmisměrka to nebude, protože pak by skupiny dole mohly být srovnané. Tak zkusíme kvadrant - řádek - sloupec. Nebo řádek - sloupec - kvadrant? Matematicky hezké se nám zdá "kvadrant in kvadrant in kvadrant". Jenže ani to nedává smysluplný text. Jak očíslovat kvadranty? Zkoušíme "jako když se čte" a "jako v komplexní rovině" a obojí naopak. Že by to přece jen byly řádky a sloupce?
Návrh na rozbití šifry hrubou silou (tj. výčtem všech možností, kterých je asi n.4! = n.24) je zamítnut. Končíme. Je čtvrt na dvanáct a dostat se do cíle před polednem je mimo náš časoprostorový obzor událostí, i kdyby nám přemýšlení zabralo nulový čas.
Vichr z hor ukončil v 11:15 na kontrole čtrnáct, protože si nikdo nevšiml, že kromě šifrovaného textu je ve čtverci ještě klíč, jen se musí číst v tom nejblbějším směru jaký lze vymyslet.

Shrnutí: Byla to sqělá akce.
Nachodili jsme asi 18 km.
Zapřemýšleli jsme si. Jak podotkl Petr během dopoledne: Jó, takhle kdybych dělal na byznys-plánu!
Ustavil jsem si nový rekord v nespání: 34 hodin. (Mikrospánky při luštění se nepočítají.)
Potkali jsme lidi, které bysme jinak nepotkali (hlídač, jogín...)
Příště budeme chytřejší!



Organizátorům:
Líbila se mi koncepce hry. Všechna zadání byla logická a vyvážená (snad až na nelícující šipky pod nuselákem, ale chápu časovou tíseň).
Nebyla použita morseovka, kterou taky nemusí každý umět.
Na druhou stranu, většina šifer neobsovahovala jistý typ fantazie, luštění náznaků a neurčitých nápověd, slovní hříčky a asociace, jaké jsem očekával po prostudování šifer ze tří ročníků TMOU via interet. Mám na mysli třeba "kazové" tečky v písmenkách, nahřívání neviditelného písma nad plamenem atd. To nepíšu, že bych to považoval za dobré nebo špatné, prostě to tak bylo. Ne-matfyzákovi by Bedna mohla spíš připomínat řešení příkladů než hraní :-)
Znalost míst nebo blízkost bydliště nemohla nikoho výrazně zvýhodnit.
Přesouvání pomocí MHD bylo minimální, takže se nejednalo o hru "kdo zná lepší přestupy" ani přílš nešlo o to "stihnout poslední metro" apod. Odvrácenou stranou bylo to, že 24h lístek byl na hranici rentability, ale zase člověk nemusel během hry plýtvat mozkovou kapacitou na to, jestli má jet za 8 nebo za 12, takže bych si ho příště koupil zas.
Škoda, že cíl byl daleko od metra, moje zvědavost na výsledek byla menší než 2 km.
Myslím si, že obtížnost kdy do cíle dojde typicky 5-10% družstev je akorát, to by nebyla hra, kdyby to bylo lehké. Ale zase bych neubíral nápovědy, jak navrhuje Šuri z vítězného družstva, protože pak by si mnohem míň lidí zaluštilo pozdější šifry a to by bylo škoda. Cesta je stejně důležitá jako cíl. Však jsme taky na spoustu věcí přišli za chůze (špatným směrem :-)

Zapsal Honza Mocek