Bedna 2005

Po loňském neúspěchu se opět vracím do týmu Vichr z hor. Že jsem se svými kolegy nedošel dál než k desátému stanovišti by nebylo tak zlé, ale skončit na tom, že kvůli stanovišti pár set metrů daleko ujdeme pět kilometrů...
Cestou na kopec a v houstnoucím houfu nahoře se potkávám se známými tvářemi. Pod muzeem sedí Jana B., organizující před lety Libereckou Tmou, v předstartovním davu matematik Robert B. a samozřejmě Šuri a Davida Stanovský z Noční můry.
Náš tým se schází se "u koně", tentokrát ne toho na Václaváku ale na Žizkově. Než dorazí poslední členové, mám už vyfasovaný hlavolam, Listy i obálku. Na start ke kašně jsem byl vybrán já.

Šifra 0: Trhání obálek
To jsem tomu dal. Vydal jsem se směrem k týmu, a když jsme našli začátek textu ve spirále tak Ondra vyrazil k tunelu pro pěší. Mezitím jsme zjistili jak to je doopravdy a tak jsem si dal ještě indiánský běh na 4x400 metrů v davu dalších po Vítkovském hřbetu.

Šifra 1: Raz-dva-tři (luštíme 17:38-18:48, 70 minut)
Šifry kde je zřejmé co se má dělat mám rád, ale to není tenhle příplad. Nejprve otrocky vylovíme první dvě písmenka. Chvíli trvá, než se víc lidí shodne, aby se eliminovaly chyby. Během toho už přemýšlím, jak si ulechčit práci. Když dejme tomu spočítám, které písmenko zbude poslední z deseti, můžu tuhle vědomost využít opakovaně. Pak se pouštím do řešení systémem "modulo 3".
Týmů kolem ubývá. Klid, to jsou aktivní matfyzáci, kteří podobnou úlohu řešili minulý semestr na cičení z programování, uklidňuju se. A taky je to úvodní šifra na roztažení startovního pole. Když pronesu tyto myšlenky nahlas, odpoví mi Honza V.: "To jo, ale proč musíme bejt roztažený až na konci?"
Naštěstí brzo Dan odhalí podsatnou část rekurze (číst odzadu každé třetí písmeno) a pak je to otázka 10 minut.

Cestou do Riegrových sadů jdeme přes Žižkov a většina členů družstva nakupuje ve večerce. Každý v jiné. Když se konečně sejdeme, vypráví Dan o tom, co viděl (zvenčí) v hospodě s obsluhou nahoře bez. Vysvětlujeme mu, že má mobil, tak si mohl na kamarády vzpomenout, a vyslovujeme naději, že pokud by trasa hry vedla touto oblastí, tak nás jistě upozorní, kde by se nám dobře luštilo.

Šifra 2: Běhání v parku (luštíme 19:28-19:50, 22 minut)
Díky tomu, že je světlo je to poměrně rychlá záležitost. Líba hlídá batohy, zbytek si rozdělí stanovišťátka a rozbíháme se. I přesto, že jsem si svůj kus mapky obkreslil pouze schematicky, nemám problém místa najít. Jen problém tam písmenko vidět. Na bok lavičky pod kameným obloukem jsem se musel podívat asi 4x, než jsem uviděl a nabyl jistoty, že ostatní nahlížející si ze mě nedělají šprťouchlata.
Když se sejdeme, chybí ještě Ondra, ale řešení už máme: KAR?O?O NAME HALEK. Svezeme se tam tramvají. U zastávky koukáme, jak někdo zhanobil sochu Elišky Krásnohorské - má uražený nos a červené oči.

Šifra 3: Tématické skupiny (luštíme 20:12-21:17, 65 minut)
Když jsem bral šifru, ptal se mě jakýsi člověk se slovenským přízvukem, jestli si taky může jednu vzít a zaluštit si. Pokrčil jsem jen rameny. Doufám, že si zaluštil. Ale jestli pokračoval, tak se stejně nemohl dostat přes sedmičku.
Karlák v houstnoucím soumraku připomíná nocoviště ptactva. Hloučky luštitelů ševelí a vytahují baterky. Nelze nevzpomenout asociačního obdélníku před dvěma lety. Chvíli se snažím složit hlavolam (7a) a doléhají ke mě jen útržky hovoru:
"Uděláme si kruh a vyznačíme všechny asociace."
"Já bych to rozstříhal..."
"Řetěz - to může být i na vánočním stromku!"
"...a spálil..."
"Nebo taky řetěz a hák."
"...a šel spát."
"A co ta deska? Ta nepasuje k ničemu"
Po nějaké době papír rozstříháme. Metodou Scrabble nacházíme nejrůznější slova, pro další vývoj hry je nejpozoruhodnější "U FRANTISKA".
Když se podaří vyloupnout čtyři tematické okruhy, spásný nápad s abecedním řazením v těchto skupinách rychle následuje, a jak řadit skupiny více-méně uhodneme.

Cestou na Žofín se ještě podíváme na drážky v betonu v místě, kde tramvaj před měsícem vyskočila a zabila dva lidi. Pak poznám vůni ionizovaného vzduchu z metra a u kostela díry po kulkách z heydrichyády.
U kašny na Palackého náměstí si děláme legraci, jestli bysme se tam neměli pro jistotu podívat - tam se přece takhle v dubnových nocích šifry často líhnou.

Šifra 4: Penízky (luštíme 21:36-22:02, 26 minut)
Rovnici kolik je jeden XXXX jsem vypočetl hbitě a mohlo to být i rychleji, kdyby po mě Dan pořád nechtěl nějaké peníze. Nejtěžším úkolem bylo provést správné odklíčování textu, protože nebylo zřejmé, jestli MOST odečíst, nebo přičíst a jestli je posun prostě "MOST" nebo jestli je posun takový aby MOST -> XXXX popřípadě naopak.

K pětce cestujeme trochu krkolomně. Jdeme na lanovku, ale 22:15 nám ujela a tak čekáme na další v 22:30. Mezitím Ondra s Honzou zkoumají kostičku a Dan Líbě vypráví dobrodružství z minulých ročníků. Lanovku máme sami pro sebe. Nahoře jdeme podle algoritmu "za hvězdárnou vlevo a dolů", ale na první odbočce musím sebejistého Dana zabrzdit: od kostelíka nás dělí hladová zeď a sešli bysme až dolů. Druhá odbočka už je OK.

Šifra 5: Kulatiny (luštíme 22:49-1:41, skoro 3 hodiny)
Při příchodu vidíme u kostelíka známé tváře Nočních můr. Jdeme se zapsat do první vrcholové knihy - HURÁ! Jsme něco přes třicáté místo.
Na luštění se usazujeme na karimatky nedaleko kostelíka. Nejprve se pokusíme rozdělit slova na na věci kulaté a nekulaté, popřípadě jiné. Brzy mám pocit, že to není ono, ale než bych zabil dorbý nápad, tak se odsouvám ke kostičce a za získávám řešení 7a.
Vracím se k luštění a navrhuju slova uspořádat podle rotace. Po krátkém sporu přesvědčuju ostatní že ciferníková konvence je lepší než stupně ("ty víš kolik je 225 stupňů?") a cejchujeme slova. Jenže ouha, ta slova kde jsou zvýrazněná písmena dvě, většinou obě samohlásky, už ukazují, že to nebude ke čtení. Navíc občas jsou slova rovnoběžná.
Je příjemně teplá noc, jen v jednu chvíli spadlo pár kapek. Jeden z týmů okolo se rychle přesouvá pod stříšku kostelíka.
"Já si to úplně představuju" říká Ondra "jak ty slova v tom wordu nakláněj. Jak to tam tahaj tou myší."
"Dobrá, zkusíme to uspořádat podle umístění začátků slov - jako když se čte."
A za chvíli už Ondra spojoval tučná písmenka do řad. Pak další chvíle poznání ("Honzo, jak se píše slovem 7?). A ještě jednou euforie po narýsování kružnice. Skvělá šifra.
Ještě zkontrolovat návštěvní knihu - za tři hodiny dorazilo asi 60 týmů, tj v průměru jeden za 3 minuty. Ti všichni nám dýchají na záda. Tedy pokud už nejsou před námi. Přesto k další šifře kráčíme osaměle a mírně rozjařeni úspěchem a teplou petřínskou nocí.

Šifra 6: Trojičky (luštíme 2:12 - 2:41, 29 minut)
U sochy jsme pár minut hledali, ale nakonec jsme pytlíky v houští objevili, aniž by někdo musel na sochu vylézt. Čímž jsme to nepatrně ulehčili týmu po nás, ale jak praví pravidla "hledání není smyslem hry".
Poodešli jsme asi 300 metrů k nejbližší volné lucerně. Kdybysme tu skejsli, tak bude možná pěkný východ slunce, říkám si. Nestane se tak. Emblém hry uprostřed napovídá, že smysl nese prostřední písmeno, statistika počátků a konců trojic dává dle očekávání celou abecedu.
Pikantnost: Jak často se klukovi stane, aby mu dívka otevřeně řekla: "Teď by se hodil SEX" ?
V podstatě poslední korektně vyluštěná šifra.

Šifra 7: Ukřižování na kostičkách (luštíme 3:05 - 7:30, tj. asi 4 a půl hodiny)
Že budou kostičky bylo zřejmé, vážnější problémy nečekám. Ale bude to pracné. Luštíme v parčíku před stanicí metra Malostranskou. Sice už nezbyla žádná lavička pod lucernou, ale nevadí, svítá za hodinku. Škoda že nemáme předluštěno víc kostiček.
Skládáme kostičky, kdo se zrovna nechce mačkat v hloučku tak popíjí čaj z termosky. Dan hbitě ztotožnil mapu s kusem starého města. Místo "Na Františku" už známe, koukali jsme se na to při puzzlení na trojce.
Náhle se vymění vzduch a prudce se ochladí. Ale mraky se začínají trhat a nad Hradčanami vykoukne zářivý Jupiter. Teď je zima, ale za pár hodin bude nechutné vedro.
Po hodině máme kostičky doluštěné. Kříž z Bednářských Listů tam pasuje. Bohužel jinak než zamýšleli organizátoři, máme spodní podstavu a konce příčného ramene. Pracovní hypotéza zní: výsledek je křížení svislé osy a ramene (vychází do Kozí ulice) . Přesouváme se do zájmové oblasti na staré město. Týmů je tu dost.
V Kozí uličce nic není. Dobrá, když to není průsečík kříže, bude to zbylý vrchol. Nemám sílu přesvědčit ostatní, že je potřeba příslušné místo přesně zaměřit v mapce. Je to prý "prostě na nábřeží." Při brouzdání kolem vltavy se mi najednou zhoupne země pod nohama. Únava se začíná hlásit. Pochopitelně jsme nic nenašli. Usazujeme se v parčíku mezi Čechovým a Štefánikovým mostem.
Několik členů družstva řeší problém kam si odskočit. Není nevhodnějšího místa než centrum v sobotu časně po ránu.
Líba: "Vy kluci to máte jednoduchý..."
Kdosi z kluků: "Jak kdy, jak kdy."
Provedeme přesné zaměření špičky kříže. Nevychází na nábřeží ale o jeden blok do vnitrozemí. Vysíláme několik výprav. Jedna vede na místo předpokládaného záměrného bodu. Shodou okolností je to právě špatně určené Céčko a tak tam nic nenachází. Průzkum špice kříže ukazuje na vchod do kostela Šimona a Judy nemocnice Na Františku. Kromě dalšího luštícího družstva na první pohled nic zajímavého. Ale na ten druhý... pamětní deska evidentně nějak souvisí s článkem z Bednářských Listů. Letopočet 1620, atd. Že by tohle bylo místo onoho dávného bednářství? Ale co z toho?
Po narýsování předpokládané špičky kříže si všímáme, že konec "pravého ramene", tj. zmíněné "c" není přesně kde by bylo potřeba, nicméně z toho nevyvozujeme žádný závěr.
Jak propojit bronzový text z desky a celkem smysluplný, avšak trochu šroubovaný text z listů?
Po třech hodinách luštění voláme o nápovědu. Ovšem na žádném z papírků není kód stanoviště - u mapky je odkaz na 7a až 7e, na lístečkách nic není. A tak nám nápověda prozrazuje, že k získání nápovědy je nutné posbírat kódy v terénu.
Vydáváme se ze základního tábora po dvojicích pro kódy. Ještě než s Ondrou dojdeme k první, dohání nás telefonát, že druhá skupinka našla na místě "správného céčka" rozluštění. Šifra prolomena, leč uspokově nevyluštěna, po dlouhé době a při hledání kódů pro nápovědu.

Šifra 8: Kapky to koulejí (luštíme 8:03 - 9:30, i s cestou)
Usazujeme se na karimatky v parčíku, kde jsme šífru ulovili a splýváme s davem ostatních několika (desítek?) luštících družstev. V mnoha družstvech někdo spí, jedno družstvo je dokonce v limbu celé. Vychází slunce a otepluje se, sundáváme noční vrstvy oblečení.
Hm, písňový text. Sedm barev. Barvy. Vlnové délky. Tóny. Dan se chápe lístečku a zanotuje: " Koukej kapky se koulí...
Načež je Honzou požádán, aby už nezpíval. Přesto se ještě myšlenky analogie vlnových délek držím: nejdelší vlna je čarvaná = tón c, oranžová = d atd, až je celá oktáva do nejkratší fialové = h. Pak poprosím Ondru, aby zkusmo na mobilu přehrál první řádek šifry (dfhachh). Nacvaká to v editoru vyzvánění a přehraje podivný nelibozvuk.
"Holka modrooká." konstatuju. Všichni ostatní okamžitě mrtví smíchy. Nejhorší na tom je, že jsem to první vteřinu myslel vážně.
Honza se ozývá, že by potřeboval, abysme mu vyznačili na papírek které písmenko je které barvy. Tak se dozvídám, že má nějakou poměrně běžnou poruchu barvocitu. I v tomhle případě zaperlím: "Tak já ti ty písmenka barevně podtrhám."
Přemýšlíme dál. Ten text je určitě jen základ informace, pool (bazének) ze kterého je potřeba něco vylovit. Rozepíšu si sloupce po barvičkách. Jak případně sloupce seřadit? Zkouším to spektrem, ale ni (krom toho, jak seřadit dvě modré?). Líba nám vyslvětluje, jak řadí barvy holky (jinak nežli fyzikové), ale i to je k ničemu.
Líba a Honza usínají.
Houmlesák (houmlesačka?) se klube z kartonového sarkofágu na lavičce opodál a znechuceně odchází za obživou kamsi do města.
Dochází nám, že většina písmenek bude balast, protože text pevně daný. Zkoušíme využít dvojice stejné barvy (JK-KY-DL--IC-AN-DJ-OD). Pak mám nápad, že když se kapky koulí, tak se skoulí dolů a tak hrajeme písmenkový "tetris" s modrými, fialovými a jejich komibnacemi.
Nakonec se zvedáme a jdeme na slepo k metronomu. Jednak vidíme poočku směr kterým mizí ostatní týmy, a za druhé světle modrá písmenka slovo KYVADLO v podstatě dávají. A za třetí v parku odpadají toaletní starosti. Jsme si ovšem vědomi toho, že správné řešení nemáme a přinejhorším budem volat. A taky stoupá šance, že na to ještě přijdem za chůze. No, nestalo se tak, ale k další šifře jsme se dostali.

Šifra 9: Bloudění (marně luštíme 9:40 - 10:15)
Rozkládáme se v parku v polostínu a polovina družstva okamžitě usíná. Přemýšlíme, k čemu jsou ty "teleporty" ale uspokojivé řešení né a né vylézt. A tak bereme nápovědu, protože jsme zvědaví, kolik družstev je před námi. Když už nedorazíme do cíle, tak si aspoň zahojíme sebevědomí na druhé vrcholové knize.

Desátou šifru už jen vezmeme. Ve vrcholové knize jsme asi 45, což je sice propad, ale pořád si můžeme říkat, že jsme vštšinu startovního pole nechali za sebou.

Závěrem:
Paradoxně jsem z tohohle ročníku měl zatím asi nejlepší dojem, ze všech. Zásluhu na tom měla jistě i existence vrcholových knih, dosažení té druhé je dobrým náhradním cílem pro ta družstva, která jsou prostě pomaleješí. Do budoucna bych tuhle motivaci ponechal a možná i rozšířil (třeba na tři vrcholové knihy).
Počasí přálo, nepršelo a nebyla mlha a zima. Pěkná byla i zvolená trasa, která nás protáhla přes všechny kopce v okolí centra.

Při výrobě tohoto zápisu a rozboru hry mě překvapily dvě věci:
Vzdálenosti mezi stanovišti byly obvykle 1-2 km. Lomenou vzdušnou čarou jsme ušli asi 12 km. Přesto jsem měl pocit, že jsme nechodili mnohem víc. Možná je to pravda a kličkování městskou sítí ulic je takhle nepřímočaré, možná je to taky tvrdou dlažbou. A nebo (a to je nejtěžší si přiznat) se z nás stávají tatíci od rodin a odvykáme dlouhým pochodům.
I "jednoduché šifry" nám zabraly typicky půl hodiny. Možná děláme něco špatně, ale spíš budu brát s rezervou tvrzení lidí z ostatních týmů, až v diskuzi napíšou "měli jsme to hotové za pět minut".

Dvacáté první století je tady a kladu si otázky, jaké pomůcky budou družstva v příštích letech používat. Už letos jsem měl pocit, že na prvním stanovišti by pomohla hrubá síla počítače. Na druhém stanovišti zase, kdyby měl každý digitální foťák, tak jsme si nemuseli obkreslovat mapku což a) stojí čas, b) vede k chybám a zmatkům. Přesto věřím, že šifry budou i nadále dělány tak, aby radost luštit je byla tak akorát pro lidský mozek.
Zapsal Honza Mocek