Bedna 2006

Členové týmu: Dan(Te), Ondra, Michal, Marjánka, moje maličkost

Veselá historka "Ondra kupuje mapu"
prodavačka: "Dobrý den, co si přejete?"
Ondra: "Dobrý den. Mapu Prahy, rok vydání..."
prodavačka: "Na Bednu?"

Prolog
Čekám na dohodnutém bodě, zatím přišla pouze Katka (jiný tým než manžel). Kolem prošla Eva Špačková, nese bednu šifer. Nakonec se všichni slejzáme a posouváme se na náplavku. Při pohledu na dav mě napadá, že kdyby se všichni teď zaměstnali něčím užitečným, byla by to ukrutná mentální síla.

Šifra 0+1: Startovací obálka
Hranolek uvnitř obálky byl opravdu křída. Přestože si dáváme jednu hru nanečisto (nikdo nasucho dle Listů netrénoval), dvě vítězství jsou rychle naše a s ciferníkovou šifrou (1-zavináč) se přesunujem na chodník nahoře. Protože podvědomě předpokládáme, že musí být lehká, aby se družstva rozprostřela, tak ji prostě vyřešíme a jdeme za Vltavu. Přesto je už 17:45.

Šifra 2-dolar: Otazník (luštíme 18:02-18:12, 10 minut)
Cestou sem jsme narazili na autodráhu vysypanou u kontejneru. Pokušení působící mužskou část družstva bylo téměř hmatatelné. Nakonec jsme ji tam nechali.
Parčík je za světla ucházející, za tmy bych se tu ale sám bál.

Šifra 2-procento: Bratrský labyrint (luštíme 18:30-19:05, 35 minut)
Během luštění prochází okolo David Stanovský, další Noční můra, která se stala organizátorem. Přátelské poklábosení se týká drbů (Šuriho omrzlých prstů například), protože "Oni nesmějí ani naznačovat." Navíc David umí dělat hloupého velmi kvalitně, takže jeho ani jeho dotaz "Kolikátý stanoviště vlastně luštíte?" v nás ještě nevzbuzuje podezření. Máme za to, že málo týmů je tady prostě proto, že jsme na čele.

Šifra 2-hvězdička: Rok a svátky (luštíme 19:14-19:33, 17 minut)
Nejdřív to zkoušíme bez sundání batohů, pak aspoň na stojáka. Zábradlí o které se opíráme se hnusně kýve. Nikdo nezná přesné znění desatera, a pak že má naše civilizace křesťanské podhoubí.
Tady se taky ukazuje, že Marjánka je skvělá nejen k luštění, ale taky proto, že tady, na Starém městě, vyrostla. Já bych Boršov považoval za vesnici u Českých Budějovic.
Samozřejmě ovšem, po zkušenostech z minulých let vždy trvám na tom, podívat se do mapy. Lepší minutu promapovat, než deset minut probloudit.
Dan volá Katce (která má všechno jejich jídlo). Zjišťuje, že jejich družstvo je jinde. Okamžitě nám docvakne, proč máme pocit že jsme na čele, proč další identifikátory stanovišť jsou ne-písmenné, i proč se David ptal, kolik toho máme za sebou. Skvělá finta. Snad dokroužíme do tmy.

Šifra 2-vykřičník: Řady (luštíme 19:49-19:56, 7 minut)
První odhalená řada (prezidenti) ještě než jsme se všichni sešli. Je to stará šifra, Klaus chybí. Časopisy jsme neuhádli, místo Vlasty jsme dosadili Viagru, nevadí. První člen z "částí hlavy" - H---O (hrdlo) je sice nepodstatná, ale chceme na ní přijít, protože "člověk se vždycky na něco upne..."
Podvečerní procházka po Karlově mostě je skvělá, škoda že proti sluníčku.

Šifra 2-plus (luštíme 20:15-20:26, 11 minut)
Pár slepých uliček (párování podobných, názvy hospod), váhání rozstříhat-nerozstříhat. Postupné odskakování si do nejbližší hospody. Přesvědčování Dana, že orientace šipky je jednoznačná (na druhé kopii zprávy), takže to nebude ani střed Vltavy, ani prezidentská kancelář. Dírka špendlíkem a jde se.

Šifra 2-zavináč respektive 3 (luštíme 20:52-21:40?, asi 3/4 hodiny)
Michal se cestou pro šifru umazal. Navzdory mým zkušenostem s Petřínskou hlínou z minulých ročníků nemám vodu, ale šťávu.
Má opravdu stejné řešení jako 1-@ ? Asi ano, když má stejné zadání.
Tak jsme došli na konec kruhu. V podstatě příjemné překvapení, protože jsem všem implantoval myšlenku, že podle Bednářských listů bude dvojek osm a napodeváté nás pošlou zase na náplavku (jedna cesta projitá dvakrát).
Algebrogram lámeme svižně, ale co s písmenky? Hrome, vidím "VLTAVA JEZ" (zbyde O). Jediný jez uprostřed kruhu je přístupný jen na konci Novotného lávky. To je pěkně daleko. Vyscrabblíme ještě VOLTE, ZLEVA TO JE. Zkouším psát písmenka dokola a podoben kolegovi Keplerovi hledám "konjunkce", díky chybějící 4 a 9 mám spoustu možností.
Snáší se tma. Dan dohání kdesi Katku a vyzískává jídlo.
Až se vedle ozývá Ondra: "Mě pořád vychází "ZAVOLEJTE".
Taháme noviny. Dvě minuty žádný nápad kam zavolat.
"Na to jsme ale nepotřebovali luštit příklad."
A bylo to. Jsme z kruhu venku. Hrr na tramvaj, zrovna jede.

Veselá (dvoj)historka "tápající týmy a zlodějem proti své vůli"
Dorazili jsme až k brance do zahrad. Už zde postávají asi tři týmy.
"Šifry tady nejsou, už jsme volali bednářům. Snad už sem někdo jede."
Odložil jsem batoh a opřel ho o zídku.
Ondra, nejaktivnější člověk v družstvu, sáhl kamsi do hrabanky a vylovil pytlík s šiframi.
"Tak zase bednáře odvolejte."
Hrábl jsem do tmy, nahodil batoh na záda a šli jsme luštit do parčíku směr Malostranská.
Když jsem ale na lavičce chtěl vyndat tužku a sešit, zjišťuji, že to není můj batoh. Ach jo. Taky gemma, sice větší, ale zhruba stejně těžká. Rychle sprintuju do kopečka, snad pravý majitel neodešel s mým (naštěstí odsuď vede jedna cesta, nebo bude za silnicí).
Cestou mi už hráči ukazují - "Tam někomu chybí batoh." "Tam hledají."
Vyměňuju kus za kus a jsem rád že to takhle dopadlo (už se mi kdysi stalo, že jsem cizí občanku našel v ledvince až za 2 týdny).
Bohužel příhoda má dohru. Když už začínáme luštit, projde dotyčný kolem nás a pronáší do éteru věty jako "...se snad mohl aspoň omluvit...". Vystupuju o krok z naší skupinky a promluvím co nejasertivněji:
"Promiň, omlouvám se. Neudělal jsem to schválně. Prostě jsem vzal omylem jiný podobný batoh. Taky mám radost, že to dobře dopadlo. Mrzí mě to. To nebyl kanadský žertík. Sorry, omlouvám se."
Dotyčný sice remcá dál, ale už jen v rámci svého družstva.
Dan má chuť jít mu to vysvětlit ještě jednou, ale uklidňujeme ho, že je radši porazíme morálně (a v šifrách).

Šifra 4: Šachovnice (Pořadí-BInfo:5, luštíme 22:10-0:50, dvě a půl hodiny, pak nápověda)
Záměnnou básničku vyřešíme rychle, ale pak tápeme. Symetrie figur. Pocit morseovky. "V jednom šiku" = nezáleží na barvě. Rozvinout šachovnici na řádek/sloupec.
Prošla a pokecala Eva + další bednář, prý autor téhle šifry. Jediné co jsme z nich dostali, že dál to snad bude lehčí (ještě aby ne).
Ve třičtvrtě na jedenáct jsme se podívali na prasátko družice Iridium nad hradem, magnituda -4.
Skládáme večerníčkovskou čepici.
Trápíme slovo "válečkem" - vpisujeme ho do šachovnice a posouváme o tři (válečkem-válečném). Počítáme písmenka básničky.
Optimista Michal maluje do mapy dvoukilometrovou kružnici.
Vzdáváme brzo, ale chceme si ještě zaluštit.
V Nerudovce zavírají hospody a lízlé američanky / švédky smlouvají s taxikáři.
Paralelně s námi jde jeden z bednářských fotografů.

Šifra 5: Chlívečky na písmenka (Pořadí-BInfo:4, luštíme 1:20-1:50, půlhodina)
Po chvíli luštění nám vypli osvětlení věží.
Nebylo to závratně těžké, ale proč musí na všechno nakonec přijít Ondra?

Veselá historka z noční tramvaje
K Ladronce je to docela daleko, naštěstí tramvaj jela za 3 minuty. Vůz přijel nacpaný, přesto jsme se do něj my i dva další týmy vešli. V oblasti středních dveří vyhrávala cikánská kapela - dvoje housle, divoký zpěv. A když to řidič rozjel na 40, tak se celá tramvaj klepala do rytmu.

Šifra 6: String posunutý a děravý (Pořadí-BInfo:4 nebo 5, luštíme 2:20-2:45, 25 minut)
Abych si taky užil luštění, dělám pobočníka Ondrovi ohledně diktování, kontroly posunů atd. To byl fofr.
Když jdeme mezi nemocnicemi do údolí, mám známý pocit, že to jde zase nějak moc hladce a další zásek je za obzorem. Času je dost, tak snad vyluštíme aspoň ještě jednu, dvě...
Zásoby doplňujeme na benzínce na Plzeňské.

Šifra 7: Výrokový orienťák (Pořadí-BInfo:5, luštíme 3:20-pokročilé dopoledne, mnoho hodin)
Rozdělíme se na dvě skupiny, neb máme dvě buzoly. Dan jde s Ondrou do západní půlky, já s Marjánkou a Michalem spíš k jihu. Předtím ještě kontrolujeme, jestli obě buzoly ukazují stejný sever. Naštěstí jo.
Být tu za tmy je trochu nevýhoda. Když pochopíme že šipky jsou ve významných místech, jde to o trochu lépe. Šuri by tohle blbnutí v remízku 800x600 metrů nazval hraním si na indiány. Na okolních terénních vlnkách a paralelních cestách blikají baterky dalších týmů. Ptáci řvou, ale šero trvá.
Jednu ze šipek (osmičku, kousek od přejezdu) jsme našli náhodou. Voláme Danovi, že máme druhý azimut na zaměření pětky a pár dalších do východní části lesíku.
Zaskákali jsme si přes potůček,prohlédli si i sochy u kterých nic nebylo, a šipek přibývá. Dan s Ondrou se stále moří s devítkou (prý nakonec byla v krmelci). Naše trojice nakonec dorazila i k poslední šipce (č.1) na věži a byla za to odměněna pohledem na krásné červánky od vycházejícího slunce.
Cestou zpět míjíme opět osmičku. Poznali jsme to místo až když jsme stáli úplně na něm.
Nejtěžší bylo sejít se. Dohodli jsme se s Danem, že se sejdeme "u pětky" v ohybu cesty. Čekáme na ně dost dlouho, stojíme o 30 metrů dál abysme "neplašili" družstva od pytlíku (přesto si bere málokdo). Nakonec zjišťujeme, že dvojice sedí o dobrých 200 metrů níž "že sou tam hezký lavičky". Ach jo.
Ve svítání se dostavila mírná krize. Výroková logika se nám nedaří. Já a Dan malujeme schémata, která šipka ukazuje na kterou. Dan dokonce barevně. Ale až po hodině se nám vyloupne, že celá pravdivá je buď 5 nebo 3. Z varianty pravdivá-5 nakonec vyloudíme smysluplnou konstrukci, která si neodporuje, byť u pár výroků si nejsme jistí. Bohužel jsme přitom udělali předpoklad že výroky o poloze vůči trati (vlevo/vpravo) se navzájem vylučují. A tak se sami dobrovolně vyženem do obrovské oblasti jižně od trati, kde zkoumáme hvězdicovitým způsobem mnoho kilometrů cest pro pěší. Nejlogičtější místo nám připadá jedno rozcestí. Ale ani tam to není. Slunce už svítí. Ještě se nám nechce skončit.
Hledáme na nesmyslných pěšinkách na kraji pole. Rozdělujeme se a půlka jde po autobusových zastávkách. Dolušťujeme variantu "pravdivá šipka 3" do úspěšného sporu. Michal se běží podívat k "církevní stavbě". Nakonec nás navedl "gradient hustoty" družstev - v lese není nikdo, kolem kolejí jo. A všechny vlaky houkají. Tak jsme sice prošli dál, ale o radost z tohoto faktu jsme ochuzeni. Prostě jsme to "nějak" udělali. No nic.
K šifře se už nechceme vracet, jen jsme odhadovali, že je možné, že vzájemnou pravdivost levopravých výroků nejde rozhodnout.

Šifra 8: Adjektiva (Pořadí-BInfo: 20-30, luštíme okolo desáté hodiny, za malou chvíli)
Přijít na některá přídavná jména je lehké, na jiné zase skoro nemožné. Švédská ocel je přece příslovečná, nebo ne?
A tak buď nevíme co je "rošina", nebo to bude něco jiného (rošt?, roští?)
Cestou ke Klamovce si prohlížíme megavily. A já vždycky myslel že "pronajmu byt v hlubokém lese v centru Prahy" je vtip.

Šifra 9: Labyrint (Pořadí-BInfo: 7? ,marně luštíme 10:30 až 13 hodin)
Tak jsme si odpočali na osmičce, ale teď už je to jenom křeč. Počítáme hrany, uzly, vrcholy. Hledáme morseovku vodorovně i svisle. Vybarvujeme čtverečky o "hranovosti" 2,3. Překládáme napůl.
O půl dvanácté nás konečně pustili do zahradní restaurace, kde si většina týmu dává oběd. Převážně na rozloučenou. Přece jen, nejen Bednou je člověk živ. Protože mi polední vlak ujel a další jede až 14:15, Dan se mnou obětavě zůstává a ještě se snažíme. Vydrželi jsme do jedné hodiny. Týmů je kolem stále dost a další ještě přicházejí, opouštěje park, zaslechnu ještě "ale já už chcí spát" z jednoho právě dorazivšího družstva.
Tak jsme zase skončili lehce před koncem. Nejvíc mě na téhle šifře mrzely dvě věci: Že jsem se nepodíval na tu krásnou průlezku. Že to bude průlezka jsem pochopil z Listů hned a jak jsme se blížili závěru tak bylo jasné že už přece musí být ("...za úsvitu...ulehne "). Přitom jsme správný postup devítky MĚLI. Někdo na inverzi bludiště kápnul zhruba v poledne při placení v restauraci. Nakreslili jsme zbylé příčky zeleným fixem do jedné kopie šifry (ještě jí mám schovanou), ale písmena v tom už nikdo neviděl.


Závěrem
Už po několikáté jsme skončili "kousek" před cílem. Všem se nám letošní Bedna líbila snad nejvíc ze všech, na tom jsme se shodli. Zásluhu na tom mělo jistě i počasí bez zimy a deště, krátká noc, a také vědomí průběžně dobrého pořadí.
I my si klademe otázku "jak dojít konce Bedny?" Bohužel s každým dalším ročníkem se mi zdá, že příslušná schopnost nedá příliš získat či cíleně vypěstovat.
Kladli jsme si také otázku, jakou Bednu bysme chtěli mít. Zrovna našemu družstvu by vyhovovalo, kdyby bylo víc nápověd. Se systémem mobilů by možná nebylo těžké to zařídit třeba takhle: Možnost nápovědy má družstvo, které se marně snaží víc jak N hodin, kde N = zhruba 3 až 4. Proč taková pohodlnost? Protože po zmíněné době už není nikdo schopen přijít s něčím novým. Navíc to prakticky stejně znamená omezení na max 2-3 nápovědy za hru a zabraňuje možnému taktizování "tohle je nadlouho, pojďte vzít nápovědu hned".
Co je ještě důležité na Bednu kromě týmového ducha, pečlivosti, schopnosti neusnout a nezabloudit v městském parku? Řekl bych že také trefit se do "úchylky" organizátorů. Letos to byla deformovaná písmena (šestá úloha kvalifikace, font 3x3 v šachovnici, inverzní bludiště). Loni? Nevím, snad abeceda jako systém řazení písmen. Předloni morseovka. Uvidíme jak s touhle teorií uspějeme příští rok !!!


Zapsal Honza Mocek