Bedna 2007

Osoby: jako vloni Dan(Te), Ondra, Michal, já, Marjánka a taky Marta

Danův sen noc před Bednou:
"...se mi zdálo, že jsme luštili šifru jen s Honzou a výsledek byl že další šifra je na nějakém hřbitově koček a psů. Bylo to někde v baráku, poházený krabice od bot a na nich napsáno Alík, Micka, Mourek atd. Ale další šifra tam byla..."

Úvod
Tenhle víkend v půli května se vyznačuje divoce rostoucí trávou, topolovými chomáčky v ovzduší a mnoha šílenými akcemi, vesměs v trvání 24 hodin. Už ve vlaku jsem viděl dvojici evidentně se účastnící Železniční rallye, kamarád šel do Prčice, ve Stromovce jsme potkali závod koloběžek na 24 hodin, ale Bedna je prostě Bedna. A kdyby nás přestala náhodou bavit, můžeme si zajít v noci do muzea.

Šifra 0+1: Kostičková burza (18:54)
Na startu skoro nikdo známý, bývalé Noční Můry už asi neorganizují, Robert B. je asi na Železniční rallye. Jedna z účastnic má středně těhotné bříško s nápisem na tričku "tady bydlím já". V našem družstvu jsme "těhotní" pouze já a Dan (8. resp. 7. měsíc našich ženušek).
V půl sedmé hra začíná burzou kostiček. Nejprve směňujeme trochu náhodně a pouze stahujeme unikáty, později katalogizujeme poetickými názvy: levý a pravý had, čtyřrohák, trojzubec, chrastítko a úhlopříčky.
Jak si počínat když po nás někdo žádá směnu, která jemu pomůže a nám nic nepřinese? Vesměs vyměňujeme, ale taky jsem narazil na družstvo, které to odmítlo, protože by jen pomohlo soupeřům (nám). Tenhle "bezplatný altruismus" je na nic, fakt že jsem hodný na ostatní nijak nezaručuje, že budou ostatní hodní ke mě - jednak ti kterým jsme pomohli už mohli díky tomu odejít a za druhé málokdo sleduje a rozlišuje jak se chovají ostatní při transakcích mezi sebou. Leda by to fungovalo na principu skupinového výběru, což tady nehrozí.
Právě takovouhle transakci jsem musel ukecat, abych získal sedmou kostičku typu "dvojrohák". Ten typ jsme ještě neviděli, ale už jsme si ho dokázali představit, tak jsem se po něm ptal. Přesněji řečeno jsem šel s kostičkou nad hlavou a křičel jak na newyorkské burze "Úhlopřííčký náábídka, hledáám dvojroháák !!"
Osmá kostička kterou jsme měli vypočítat byla už v mé hlavě. Když jsem získal dvouroháka, překvapilo mě, že jsou cykly u sebe. Hledaná kostička byla "glóbus" s póly proti sobě a klikatým rovníkem. Vyrazili jsme.
Cestou do Kladské ulice nás pochopitelně napadalo jak to je: Rozdali všech 8 typů kostiček. Když družstvo získá 7 různých, po další už nepátrá a spokojeně vyrazí - ale každé jinam a tam získá zbylou. Těch stanovišť bude jen 6, protože hadi jsou zrcadlově stejní, tudíž by vedli/y na stejné místo a špatně by se dodával ten doplňkový. To víte, že jsme měli radost, jak vidíme Bednářům do karet!

Odbočka:
Později mě napadly ještě další drsné metody směny: Sehnat dalších šest družstev s různými stejnými kostičkami, a udělat akci kulový blesk. Ovšemže to nešlo, protože než člověk začal katalogizovat, tak už všichni okolo vesele handlovali.
Ještě drsnější by byl koncept "volný trh", respektive "komunismus": Zorganizovat menší podburzu kam může kdo chce nasypat libovolných sedm kostek a libovolných sedm si vzít. Pochopitelně by bylo neefektivní nechat družstva hledat v promíchané kupě. Prostě při svém vkladu družstvo rozdělí to co má na příslušné hromady podle druhů a pak si vybere po kusu z každé. Odsouzeno k selhání pro nedůvěru ostatních a opět kvůli nejednotné nomenklatuře. Když by to organizující družstvo nenechalo při nejbližší příležitosti volně běžet (což by při důvěře ostatních šlo), tak by odcházelo poslední, ale i tak v mnohem lepším čase než při náhodných kusových směnách. Šifra by ztratila svůj rozvolňovací efekt a průměrný výsledek družstev by byl lepší. Darwin by měl radost.
Možná že ke konci docházelo k nějaké spontální samoorganizaci trhu typu "leví hadi se nabízejí támhle u lavičky, čtyřrohák udáš dobře před hospodou..."

Šifra 2-zavináč: Pyramidální písmenka(19:25, luštíme ukrutně dlouho, až do tmy a do SMS)
Návodná slova pod trojúhelníky sice Ondra vyluštil, ale překryvy jsme neviděli. Skládáme jehlánky i pyramidu, čteme po řádcích i dokola, vyškrtáváme kategorie křížem. Vše marně. Na lavičce v parčíku nás postupně zastihává soumrak, tma, beznaděj a záchranná SMS.
Přidala se k nám Marta, Marjánčina sestra, ale jen dočasně, protože musí kojit, což přes mobil nejde. Opět neocenitelná podpora při hledání míst, protože tady všude kolem chodila do školy, na klavír atd.
Veselým momentem byl okamžik, kdy se z trávníku vysunuly zavlažovače a jeden byl asi špatně seštelovaný, protože družstvo z vedlejší lavičky se urychleně evakuovalo.
Zvolna nám dochází, že tohle stanoviště není součástí "kolečka". Jednak jiné týmy mají asi jiné zadání (odlišný formát papíru). Od vedle slyšíme uřícenou větu "tak ta teorie nefunguje, nikdo tam není." - někdo šel prověřit místa odpovídající odkazu z šifry č.1 pro případy jiných chybějících kostek.

Šifra 2-vykřičník: Písmenka do trojúhelníka(21:53, luštíme ihned)
Trojúhelník jsme vystřihli okamžitě. Hodiny odbíjejí. Venuše a dvoudenní srpek Měsíce na západě jen nesměle jukají mezi domy.

Šifra 2-dollar: Mřížka 4x4(22:17, luštíme drahnou chvíli)
Dobře navržená šifra. Jasně že jsme si nejprve vyzkoušeli špatná-dobrá řešení s vyjímkou morseovky, která se zdála hned nedostatečná ("ne" na konci mi docvaklo až cestou dál). Chvíle tápání - kde vzít správnou mřížku? Ale vždyť na ni koukáme!

Šifra 2-procenta: Značky a zkratky(23:38, luštíme plynule)
Princip nás napadl, pak už jen vytušit souvislosti. Přítel na telefonu zjišťuje který je to vitamín a i přes nepřesnosti (hledáme nějaký ten -hof v Rieg.sadech, slovo marný italikou jsme vyrobili jako "R s indexem i" - opak odporu činného, atd) to nakonec vyloupneme.
Družstva hřadující před půlnocí na osvětlených schodech vypadají zvláštně a trochu jako neskutečně, je to jako scéna z jiné paralelní reality.

Šifra 2-endítko: Klávesnice(00:16, luštíme svižně)
Princip odhalen vcelku rychle. Veselá příhoda se pojí k přítelkyni na telefonu: Když byla dotyčná probuzena (půl jedné v noci), dostala pokyn:
"Běž ke klávesnici a podívej se na horní řadu."
"No, mám."
"Jak jsou tam číslice a písmenka?"
Tam nic takovýho není."
"Jakto?"
"Já stojím u klavíru"
V debatě, zda vlajka je dole u vojenského muzea nebo nahoře u Žižky jsem naštěstí neměl pravdu, jinak jsme lezli na kopec zbytečně.

Šifra 2-křížek: Symetrála(00:53, luštíme za chvíli)
Kdo zná příslušnou hádanku o doplnění řady obrázků, toho tohle nezaskočí.
Sousední družstvo hledí dalekohledem na vysílač. Víme co bude následovat, ale pro další šifru stejně musíme. Jdeme kolem Parukářky a Olšanských hřbitovů, které mohly být důvodem Danova snu.

Šifra 2-zavináč podruhé(1:52, luštíme trojku)
Aplikací postulátu z loňska "stejné zadání má stejné řešení" už na trojúhelníky dlabem a raději se dozvídáme co už víme, že máme hledět ku TVvěži. Přesouváme se blíž. Ale dodnes nevíme, co znamenalo pravidlo o zákazu výtahů ("Jak chtěj protáhnout 1000 lidí schodištěm na vysílač?!")

Šifra 3: Teletext (luštíme až do rána bílého)
Nejprve se zastavíme v úhlu, kde vidíme dvě obrazovky, takže vidíme odlišnost jejich vysílání. Raději přejdeme na roh náměstí Jiřího z Poděbrad, abychom se duplicity zbavili. První chytané zprávy měly čas 2:50. Po odmítnutí myšlenky na bitmapu tvořící písmenka už máme i první ulice. Nejprve Dan hledá z tvarů ulic písmenka, ale když se mu začne plnit sektor kde jsme, rozhodujeme se k akci. Dělba práce je už zaběhlá a tak v 3:45 jímáme dvojci Korunní a U Vodárny, já diktuju, holky zapisují, Ondra s Michalem přepisují do písmenek a Dan hledá na mapě. V 3:48 už já a Dan míříme klusem k onomu bodu, pro jistotu každý z jiné strany.
Na křižovatce rozpačitě stojí už asi 15 lidí. Jsme tam v 3:52. Ale bez výsledku. Chvíli čekáme a nic. Dáváme se do řeči (jasně že se to nemá) a dozvídáme se od jiného družstva, že takhle blbnou už víc než 4 hodiny. Ulice se údajně opakují asi po 3 hodinách, možná dřív. Tak co s tím? Přece se tu každé družstvo nezdrží tak dlouho?
Ještě chvíli počkáme, pak se vracíme zpátky. Nejprve jdeme ulicí Korunní (tak tady někde je to výběrové gymnázium, jehož chovanci se často vyskytovali na čelních místech celostátních kol matematických a fyzikálních olympiád.) Pak zabočujeme k severu. Vysílač vypadá stejně, ale je několikrát dál - bez dalekohledu jsou znaky nečitelné. Ale jak se blížíme, už vidíme že je to jinak - proud písmen bez číslic. Zbytek družstva už mezitím provedl posun a je to.
Neuvěřitelné: Až z mapy druhý den zjišťuji, že první dvojka - parčík Kladská je hned vedle. Ta Praha fakt asi není tak velká jak se zdá.
Chápeme že postupující svítání si zjednodušení vyžádalo, ale má to nepříjemný důsledek - všichni kdož se tady kousli teď tvoří "vlnu" ve startovním poli, která se jen pomalu disperzuje. Tvrdnout tam ještě chvíli, tak se naučím číst plynule rovnou 6A 3E1B4C1A6A3E5B3A5E.

Šifra 4: Mlejnek na čísla(04:36, luštíme za svítání)
Prošli jsme tunelem z šerého rána na Žižkově do jasného rozbřesku v Karlíně. Když si lehnu na karimaku, nahoře ve skalách, pardon, v nejvyšších patrech domů už sluneční paprsky vrhají stíny. Podle SMS se pohybujeme se kolem šedesátého místa, což se nám v daný okamžik nezdá nic moc. Z výsledků po hře je vidět, že v rozmezí 4:10 až 4:36 (náš čas) odeslalo kód 32 týmů, ovšem jen 12 došlo nakonec dál než my. Čili v té vlně jsme byli relativně vzadu, snad proto že jsme byli v sektoru od tunelu nejvzdálenějším. Aspoň jsme se později mohli radovat z poskočení o 20 míst vpřed.
Marta se loučí a mizí k metru a domů, rodina už ji očekává.
Ne že bych přesně chápal, jak se vyrábí ten trojnásobek, ale princip je jasný, Olejblováváme abecedu třikrát dokola, Ondrova kalkulačka mele, já diktuju, násobení dvěma a třema často provádíme i z paměti. Na konci slova "rohanský" jsem udělal chybu, ale podařilo se ji rozkrýt. A tak jdem na ostrov, co žádným ostrovem není.

Šifra 5: Podivný string(05:58, podruhé záchranná SMS)
Cestou Dan potkává známé z jiného družstva a tak si povídají o životě a práci a tak. Přesné umístění šifry se pozná podle gradientu luštících družstev. Rozkládáme ležení asi o 100 metrů vedle a snažíme se, snažíme, ale marně. Slunce stoupá a rozpaluje se, shazujeme noční teplé vrstvy. Vyluštil jsem místní kostičkovou úlohu. Po vyčerpání nápadů nastává chvíle na nový druh taktizování: Chvíli si zdřímnout, než bude záchranná SMS. Taky jsem si dal "dvacet", téměř doslova, než dorazila záchrana.

Šifra 6: Dvojitá morseovka(09:13, luštíme rozvláčně)
Rozloženi u protipovodňové stěny lámeme morseovku. Tu s bitovým rozvojem to bylo hned, snad že v práci taky občas koukám do nul a jedniček, ale ta horní nám dala zabrat.
Ondra zkusil hned téměř správnou metodu, jenže nejdřív bez oddělovačů a pak tam někde udělal chybu. Já horoval pro to, že komparované řádky budou jen dva - návodná a šifrovaná část. Když jsem to zkusil, znaky nad sebe (ne)vycházely v rozumné kadenci a začátek co název ulice vypadal slibně: "NA SNA..." dokonce i s dvojitým oddělovačem za předložkou. Jenže žádná ulice takhle začínající v Praze není a už vůbec ne "Na Snaiq..."
Naštěstí Dan stál za svým názorem "řádky jsou tam tři" dost pevně, a Marjánka psala dost pečlivě, takže druhou ulici vyloudili.
Dvojice sakrálních staveb v jedné z ulic nevadí, body jsou blízko sebe. Půjdem pěšky kolem Vltavy. Naše školička (míněna MFF UK) od řeky za mohutnými protipovodňovými stěnami vypadá jako nějaké ghetto.

Šifra 7: Mapa(11:03, luštíme až za chvíli)
Sedíme přímo pod mostem a každých pár minut nad námi přejede tramvaj. Když volám domů, tak na druhé straně telefonu to prý vypadá, jakoby se na nás valila tsunami.
Dlouho hledíme do mapy a hledáme odpovídající krajinu. Kdyby hrad byl Hrad, tak jeskyně je možná portál Strahovského tunelu (Petrův, protože pod Petřínem). A Járova kaple? Kolik znáte Járů? Ovšem, divadlo v Karlíně! Jen stromy a prameny na mapě Prahy nejsou. Kdyby se to podařilo posadit na mapu, jistě by v kolečkách vykouklo řešení. Například značky vyslanectví různých států by do těch puntíků pasovaly.
Ve stínu pod mostem byla zima, přesunuli jsme se na trávník. Nakonec nám napověděla ironická poznámka jednoho z odcházejících družstev: Ještě že tam jsou ty vrstevnice.

Šifra 8: Hlavolam(12:38, luštíme klopotně)
Princip je jasný, stříháme, skládáme, od-or-ováváme. Ve větru lístky poletují, ale dá se to zvládnout. Leč písmenka nevycházejí tak dobře. Po chvíli máme "mlýn" a "lav". Michal se nenechá odradit, rozšmiká druhou kopii a nachází další dvě řešení a tím další písmenka "ska". To nám stačí, víme kam jít.
Poznámka: Že bylo řešení víc, konkrétně osm, to se nám teda moc nezdálo.

Šifra 9: Asociace (13:48, luštíme dlouho a rádi)
Naučili mě to myslím v páté třídě, léta jsem to nedělal a teď, v polostínu na konci Stromovky, po 32 hodinách prakticky beze spánku, jako když to najdu. Mluvím o rýsování kružnic. Leč ouha, jakkoli si vyměřím osy dvou úseček, najdu průsečík a naberu poloměr, další body, které podle slovních asociací na kružnici vysloveně patří, uhýbají, často i o 3 milimetry. A tak iteruju poloměr i přesnou polohu středu. Viva Eukleides! Na druhé kopii šifry to dělají od oka a taky to jde.
Po pár desítkách minut někdo přichází na to, že body jsou v pravidelných rozestupech (čili že se jedná prakticky o mnohoúhelníky), takže stačí do kružítka vzít vzdálenost a jet.
"Vlastně bysme ty kružnice mohli dělat podle pravítka."
"Jo. A kružítkem budeme rýsovat přímky."
No a tak se prodíráme řešením dopředu. Někde chybí asociace dvě. Už je zřejmé že doplněná slova vytvoří vlastní kružnici, tedy vlastně dvanáctiúhelník. Zvýrazňovač je dobrá věc.
Do děr hledáme přednostně slova začínající samohláskou, aby text dával smysl. Nakonec se nám vyrýsuje "SLUNNY OBLOUK" a protože už je půl čtvrté, vyrážíme naslepo ke slunečním hodinám u planetária (jestli tam nějaké jsou).
Cestou si Ondra ještě vzpomene na únavovou zlomeninu a pak někomu docvakne ulice Slunná někde u Kulaťáku a tak tam vyrazí, ovšem beze mě, já se rozloučím a spěchám na vlak.

Šifra 10: Epilog(16:05, neluštíme ani náhodou)
Zbytek družstva dorazil na stanoviště a odeslal SMS v 16:05, tedy po časovém limitu. Těch pět minut nás stálo deset míst v celkovém neoficiálním pořadí, skončili jsme 36., desítky dosáhlo 25 družstev. Do podružného cíle (stan.12) došla tři družstva, zcela nedokončil nikdo.



Závěrem: Letošní Bedna byla dobrá, jestli byla některá lepší tak vloni.
Bednáři v podstatě akceptovali nápady mnoha družstev z minula o SMS nápovědách a bylo to myslím ku prospěchu věci.
Délka přesahující 20 hodin je asi maximum, delší zápřah by už asi málokdo vydržel, zvlášť kdyby nebylo ideální počasí.
Technické bonbónky typu letošního teletextu jsou kořením celé hry, ale zrovna tohle nám nějak nesedlo. Možná je to jen pocit zklamání z toho, že jsme se trefili zrovna do bodu, kdy nám šifru "propíchnuli" pod rukama. Nebo tam byl nedoraz v tom že křižovatka není místo, kde by člověk fyzicky hledal šifru.

Jaké šifry bysme si vlastně přáli? Totální ranní vytuhnutí na pětce ukazuje, že nejhorší jsou ty, kde je málo možností co dělat, a po minutí té správné družstvo upadá do apatie a výkonnost klesá exponencielně k nule. Nejlepší se zdají šifry kde je sice pár možností co vyzkoušet, ale těch možností není o moc víc než členů týmu. A vůbec nejlepší se zdají ty, které zvýhodňují, ne-li přímo vyžadují, nějaký druh diskuze či dělbu práce.

Výzva Bednářstvu: Dokážete porušit pravidlo "stejné zadání má stejné řešení"?

Zapsal Honza Mocek