BEDNA 2010 - Vichr z hor

2010: VICHR Z HOR

Sestava: Ondra, Dan(Te), Michal, Marjánka a já.

Úvod

Tým: jako v posledních letech Ondra, já (Honza), Dan, Michal a Marjánka

Už ve vlaku dvě družstva (a jedna skupinka z železniční rallye) ve stejném vagónu. Oživlá mrtvola letos žádná.
Vystoupiv na Hlaváku, vykonal jsem dva dobré skutky: Nejprve jsem poradil vietnamce, která do prodeje lístků MHD u metra říkala něco jako "Roókycainy", že vlakové lístky jsou jinde. Vzápětí vysvětluju (asi) německojazyčné babče, jak se dostat do Holešovic, abych ji pak v nacpaném metru pomáhal zachytit, když si sedala proti směru jízdy ve chvíli když souprava vyrazila s maximálním zrychlením.

Startohledání
V parku jako před 4. lety jsem první, pak Michal, Ondra se objevil za keřem a Marjánka a Dan vzápětí. Můžeme začít.
Přichází SMSka a princip je jasný. V okolí se už shlukují družstva. Lokální zásoba písmen se rychle vyčerpává, bude třeba proprat větší oblast.
"Potřebujeme notaci." povídám "nejlepší by byl čtverečkovaný papír..."
"Počkej, počkej, brzdi Honzo, ty už seš zase napřed." brzdí mě Dan
Nakonec se dohodneme, kudy kdo půjde a že se sejdeme TADY = na průsčíku Apolinářské a Viničné, v 15:45 a dáme hlavy a data dohromady.
Jdu trasu přes Karlák.
Na zápis jsou v zásadě dvě možné strategie. Buď čtvercová síť, nebo neuspořádaný seznam pořadí-písmeno. Ten má sice výhodu že neusnadňuje soupeři čtení celých kusů textu, pokud vzniknou, ale špatně se v něm vyhledává i samotnému majiteli. Se "seznamisty" neobchoduju, zbláznil bych se z toho.
Čtverce mají typicky šířku 10, ale viděl jsem i 20. Začal jsem od 1, ale běžnější je mít řádky od 0, aby dejme tomu druhá řádka byla 10-19, takže jsem rychle překonvergoval k většině.
Jasně že optimální strategite by byla sejít se všechna družstva a prostě to přečíst, ale to nehrozí.
Je úžasné sledovat, jak se šíří chyby. U vzniku jedné takové jsem byl na začátku (157.R někdo slyšel E) a narážím na ní ještě o půl hodiny později a kilometr dál. Někdy se prostě sejdou z různých směrů dvě naprosto různá písmena a není jak rozhodnout které platí. Většina nemusí být nutně pravdivá, může to být jen okopírovaná chyba. Často taky dochází k posunům.
Na místě srazu jsem s pětiminutovým zpožděním a jsem tu z našeho družstva první. Vzápětí doráží Marjánka. Dáme se do skládání textu na popelnici a začínáme odmítat zájemce o výměnu. Po chvíli doráží i Ondra a dáváme dohromady výsledek.
Dan a Michal nejdou. Rozhodujeme se jít na Vyšehrad horem přes Nuselák, Marjánku necháme na místě aby dovedla opozdilce za námi. Když ne, tak po projití startem jim můžem už zavolat.
Dana jsme potkali za rohem u matfyzu, špatně se koukl do mapy. Ondra se vrací za Marjánkou, já a Dan čekáme u muzea policie (našel jsem něčí ztracenou šedou karimatku) a když nikdo další nejde, vyrážíme přes most.
Nahánění se po Albertově nás stálo dost času, scházíme se až poté co Ondra nafasuje balíček na další soutěže. Jsme asi 180.

Šifra 1: Dětský den intelektuálů
Pravidla vypadají nechutně rozsáhlá, ale nakonec to není tak zlé. Nejprve si jdeme zahrát "země-město" a máme štěstí, těsně ale přece vítězíme, navzdory tomu že Bonn už není hlavní město. Tým který jsme přefantazírovali se jmenoval "Společenští poustevníci".
Jdeme na Tichou poštu. Společenská konverzace s ostatními týmy mi vždycky chyběla, ale teď cítím, že to nebyl dobrý nápad. Družstva mi začínají splývat. Vypadají všechny stejně. Nepamatuju si jejich jména. Vyjímkou je Chlýftým v oranžových tričkách. Jestlipak bude někdo chtít hrát s tak věhlasnými mysliteli? Čistě pragamticky bych si vybral někoho méně známého, byť by to byla výzva a hec.
Tichá pošta se nám nevede. Princip odhalíme pozdě nebo vůbec, moje poznámky zůstávají bez odezvy, ostatní píšou minimálně. Dvakrát prohrajeme los při plichtě, potřetí jsou soupeři prostě lepší. Hodina v čudu.
U pětiboje se nám postaví odštěpek družstva složený pouze ze dvou lidí! To je pro nás pravé požehnání. Prakticky hrajeme proti stopkám. Z pěti hádanek jsme v limitu vyluštili jen tři a půl, ale kupón je náš.

Veselá vsuvka: Těsně po závěrečném hvizdu si pták vysoko na stromě nad námi uleví a kydanec dopadne:
a) na místo, kde měl v čase T-5s zátylek kdosi z družstva.
b) na karimatku, ale na místo kde leží...
c) ..jeden s ustřižených kousků hlavolamu o rozěru 3x3 cm.
Neuvěřitelnou shodou okolností je to rébus který jsem vyřešil: KŘEPELKA.
Tuto šifru organizátoři vrátit nechtěli.

Máme dva lístky, je logické jít na halmu. Není to časově kvantované a je to směrem ke vchodu.
Hry ovšem neodsýpají. Mnozí to berou moc vážně a čas na jeden tah trvá spíš minuty než desítky vteřin. Mnozí to berou jako příležitost ke společenské konverzaci. Tah obvylke začíná "Máme kolečka nebo křížky?" a "Na kterou stranu hrajem?". Komáři se rojí, teplota klesá. Dvě hry jsme prohráli a je 19:15. Potřebujeme družstvo, které přistoupí na remízu "prvním tahem". Nacházíme a prohráváme.
Následuje sprint k přetahované.
Leč ouha. Soupeři docházejí. Nakonec doslova ukecáme ke hře zase nějakou dvojici, která už by chtěla jít za zbytkem svého družstva. Náš návrh ať to tedy předem vzdají a kupón nám odevzdají neberou a soutěžíme. Po třech výměnách ale jdou za organizátorem a hlásí mu "špatné" heslo. Zkrátka gentlemani.
Suma sumárum, absolovali jsme jedno vítězství čestné, jedno v přesilovce a jedno z milosti. Třikrát jsme dostali náklep a prohráli 4 losování ze 4. Ať mi nikdo neříká nic o pravěpodobnosti. Kupóny odevzdáváme pouhých 5 mint před stažením soutěží z parku, stále cca 180. 

Šifra 2: Binárka
Volám domů, abych omluvil naše hanebné umístění. Dozvídám se, že čelo závodu je již kdoví kde, že tohle má být cca na 30 minut ale zato ta další je na dýl a že na slovensko-moravském pomezí prší.
Trochu jsme tápali, ale nakonec jsme se pětibitovým kódem prodrali, včetně očekávatelných slepých uliček - jedničky nevytvořily grafickou podobu písmen. Když jsem délku řádku odhadl na 26 vypadalo to nadějně, Ondra to dokonce potvrdil, ale když jsme pasli abecedu a někde u P byli sotva v půlce řádku, tak se inspirace naštěstí dostavila.

Šifra 3: Asociační míček
Poskočili jsme vpřed o nějakých 25 míst, když to tak půjde dál, tak se můžem ještě dostat docela dopředu. Ale pracné to bude.
Usazujeme se v závětří za autem s "protekční" SPZetkou (něco-4000). Vítr přesto bere vystříhané kousky, lepíme je proužky oboustranné izolepy na karmatku.
Rohové asociace lezou, když jich je dost, přecházíme na míček, nápovědu (xˇifře 9) ignorujeme. Když se zdá že nám to nevyjde, zvedáme se a vidíme, že tři dílky už vítr zavál pod batoh.
V dáli je slyšet a malinko i vidět ohňostroj.
Doluštili jsme synonyma ve čtvercích a do Podolí si nablížíme tramvají.

Šifra 4: Ano? Ne!
Ostatní kluci vyběhli napřed do kopce. Vrací se s tím, že jsme 55. Není to chyba? Předchozí šifra byla sice těžká, měla nejméně 3 vrstvy a v každé se dala udělat chyba, ale principielně už taková kdysi byla. Nu což, dobrý pocit to je, takhle poskočit.
Samotný text navádí sám na sebe a jeho rozluštění je téměř na stojáka. Pravdou zůstává, že jsme odhalili jen skrytá "ne", nikoli "ano".
Cestou přes Barandovský most se dohaduje, kdo bude příští rok držitel Bedýnky (já už měl, takže znova někdy po roce 2013). Dan nám líčí kde chodil se školkou do lesa, jak jim jednou souška čitelka řekla, že dneska tu byli naposled, protože se les bude bourat a opravdu se tak stalo, a než Dan vychodil základní školu, tak už se přes Vltavu klenul úžasný most, po kterém právě jdeme. Na střední škole se pak už jen divili, k čemu budou ty další pilíře (jsou na nich desítky tun vážící moderní skulptury).
Procházíme územím těch co "bydlí pod mostem". Marjánka opakuje, že je ráda že má v týmu "chlapy". Vyšláplé cestičky, kousky kartónu, improvizované žebříky na podesty pilířů, to vše kontrastuje s nasvícenou futuristickou zastávkou tramvaje a pěstěnými trávníčky o pár set metrů dál.

Šifra 5: Morseho orbity
Už se pohybujeme ve "své" kategorii, přesto nás zdržení na začátku mrzí a to jak to za co si můžem sami, tak to ostatní.
Je to má hvězdná chvilka, Ondra s Danem tentokrát tápou mimo. Ze čtyř možných kombinací nacházíme tu správnou hrubou silou na třetí pokus, dumaje v podvědomí, zda by nebylo lepší to udělat až v doméně morseového textu. (Asi ne.)
Druhá skupinka odhaluje, že křivky jsou dvě a v morseovku nevěří.
Jsem si tak jistý správností postupu, že nás neodradí ani nutnost najít začátek a směr čtení.

Šifra 6: Odzávorkujem
Až později (v úterý odpoledne) mi docvaklo, že předchozí šifra graficky potvrzuje své vlastní řešení. Je to v místě kde se na nebi křižují dvě oběžné/železné dráhy.
Na začátku Holyňské ulice na nás nevraživě ze zahrádky koukal nějaký pán se psem. Přece jen už je po půlnoci.
Družstvo se reflexivně rozdělilo na dvě skupinky, Ondra, Dan a Michal na jedné karimatce, já s Marjánkou na druhé. Myslím, že to není úplně od věci, co jedna skupina splete, druhá může najít. Navíc zhusta interagujeme.
Princip odhalujeme po chvíli, my jsme trochu napřed, druhá skupinka v těsném závěsu. Chechtám se pod fousy, když slyším Dana: "slzy prsů - mléko, mléko čechů - pivo, plata piva - basy, mládě basy - housle", protože stejný monolog jsem pronesl ani ne minutu předtím.
Nakonec se dostaneme i k sestře mostu - lávce, hřbitovu na konci a přes "Husi Alexandrie" i k "nad kolejemi". Prostředek (slovo "chodců") nám sice chybí, ale jsme si natolik jistí mapou, že jdeme. A úspěšně.

Šifra 7: Písmenka
Usazujeme se kousek nad lávkou na stezce pod lucernou. Přestože do svítání chybí 4 hodiny, ptácí, zblblí světly města, zpívají. Nehchám ostatní luštit a dám se do první šestiúhelníčkové úlohy (druhou obsahující barvy si raději nechám na denní světlo). Vyřešeno. Tak ukažte. Písmenka. Jo. Některá stejná. Některá mají různé symetrie. Stejnou horizontální i vertikální symetrii má O. Tak si ho tam namalujem. Za chvíli je to jasné. Vlastně škoda, že nám to trvalo tak dlouho.
Kouknem do mapy a nejlepší se zdá jít spodem. Dan ovšem věří svému navigačnímu udělátku a nechce ztrácet čas ani výšku. My ostatní odhadujeme riziko, že se zamotáme ve tmě mezi sady, ploty a zahradami nad tratí a jdeme spodem. V ulici s názvem "Pod Útesy" pak vtipkujem na téma "my pod útesy, Dan na útesech" a "byl to dobrý parťák, škoda ho".
Je to tu (nevím jestli je to to správné slovo) pitoreskní. Vesnické uličky v Praze. Vedle ovšem moderní velesídla. A ve dne, když je vidět nekonečné město na obzoru je to asi zase jiné. Teď jen nebeské autobusy svítí dálkovýma klouzajíce k Ruzyni.
Dan na nás čekal asi 5 minut. Následující přesun byl v tempu velmi svižném. Řítit se s báglem do svahu rychlostí 6 km/s a přitom konverzovat jsem už odvykl.

Šifra 8: ATKD
Luštíme, jako mnozí další, ve slepé uličce u hřbitovní zdi. Dává se do nás zima. Snažíme se řadit podle abecedy odzadu i podle jiných sloupců (excelem). V řadovce naproti se rozsvěcí okno a kdosi juká, co se to tam děje, je půl třetí ráno.
Zdá se, že první písmenka by mohla nést tajenku. Obloha začíná svítat a Dan scrabblit. Tak dlouho hledá barvy turistických značek až mu vyjde "ZELENÁ" "KOLEJE" "ZVONEK" a snad ještě něco. Zdá se to být na Radlické u metra. Je nám taková zima, že se tam já a Michal vydáme. Brzy je nám jasné, že jdeme špatně. Jsme tu totálně sami, zelená značka končí u metra tak že se rozplyne a železniční trať, jakkoli jsou tam starobylé závory se zvonkem, neprotíná.
Vracíme se. Volá mi Dan kde že jsme.
"Přišli jste na něco?" ptám se s nadějí.
"Nó, jó. Ještě by tam mohla být ŽLUTÁ!"

Míjíme jiná luštící družstva. Někteří luští ve spacáku. Někteří luští ve spánku. Mnozí vypadají jako my. Únava. My vypadáme jako oni. Za chvíli uvidím sám sebe. A nikdy se nedozvím, čí jméno je náhrobku se špičkami, u kterého jsme leželi.

Chápu že i ostatním je zima, ale vyrazit slepě po žluté se mi nechce. Co když záchranné "Téčko" bude jiným směrem? Nakonec popojdeme jen několik set metrů. Obejdeme lesík a zastavíme na rozcestí. Už je světlo. Družstvo se roztěkaně rozptýlilo po blízkém okolí, vyčkáváme pasivně záchrany. Tedy ne zcela. Dumám nad vzácnými písmenky. A vyjde mi čtverec. z písmenek. A druhý.
"Pojďte sem. Něco mám." volám ostatní.
Dáváme se do toho. Některé čtveřce jsou už z důvodů plonkových písmenek neudatelné. Kroužkujeme je v očekávání, že se z těchto zbyků nějak vyloupne text.
Kolem postupně prošla dvě družstva. Na prvním bylo vidět, že nevěří tomu kam jde ("haluzí"), druzí kráčeli cílevědomě po žluté.
Když Ondra odhalil třídimenzionalitu tak to šlo rychle. Dva stávající čtverce byly totiž jednoznačně v krychli krajní, takže zbylé dvě vrstvy stačí prostě sloupek po sloupku doplnit.
Na úhlopříčky jsem myslel už ve fázi čtverců ("Bednáři nemůžou vědět, jak to poskládáme"), tělesové se čtou dobře.
Bylo to snad poprve co jsme po tak dlouhé době korektně a bez nápovědy vyluštili šifru. Radost je to veliká, nakopne nás to, jde se na jih.

Šifra 9: Cik cak
Ondra vyzvedl dvě kopie papíru na vrcholku, jdeme se uvelebit na vyhlídkovou lavičku na hranu kopce. Odspoda se vyšterachal nějaký hráč z jiného družstva, došel pro šifru a zase se spustil zpět. Přitom sklon svahu bych už hodnotil jako "sráz", a patu nevidět, čili spodní partie už jsou v kategorii "propast". Sílící ledový vítr nás z hrany vyhání, plácnem sebou do vysoké trávy pod nedaleký strom.
Měříme úhly a délky, typické špatné řešení. Beru si hlavolam a snažím se luštit druhou pomocnou šifru, abysme se nezdržovali až bude potřeba. Vycházející sluníčko na pár minut vykukuje, do zad sice hřeje, ale vítr teplo hned zase odnáší.
Šoupu kostičkami, už vím co znamená ďábeská barevná substituce z Bednářských listů. K řešení jsem nedošel. Když jsem prozkoumal odhadem 1/2 stavového prostoru hlavolamu, zvedl jsem oči a hele! : zbytek družstva sladce spinká. Někteří dokonce v pozicích jako by luštili, leč oči zaklaplé, chřípí pochrupující. To bysme se daleko nepošoupli.
Odhazuji tedy hlavolam a koukám do puntíků. Marjánka se probírá první a dumáme společně. Chodím travou dokola abych se zahřál, až vyťapu "záhadný" kruh, nikoli v obilí ale v trávě. Postupně se budí všichni ostatní.
S Danem jsme se vydali na vrchol kopce a snažili se zaměřit v terénu body odpovídající puntíkům na papíře. Nic moc. Všeude okolo družstva schovávající se před větrem. Řekl bych, že jich přibývá.
Potom jsme to zkusili s mapou (směrovou růžicí olejblovaný puntík berem stále za výchozí stanoviště). Puntíky se sice zdají na různých výzamných místech a docela hezky obklopují zelené pláně okolo. Ale co z toho.
Pročítám Bednářské listy. Družstvo má tendenci driftovat do údolí. Cestou se ještě několikrát zastavujeme, ale inspirace se nedostavuje.
V protisměru chodí lidé, kteří evidentně nesou "proti-trudomyslnosti" ke svému družstvu, které nechali nahoře. Než nám dojde záchranná SMSka stačíme dodriftovat údolím pěkných pár set metrů, samozřejmě směrem od místa šifry.
Kupředu vyslaný výsadek (já a Marjánka) bereme šifru velmi nenápadně, abychom to zbytečně neusnadnili tomu osamělci, který ji evidentně hledá taky, ale nedaří mu to. My klidně přejdem okolo desek, po 20 metrech otočíme a minutu počkáme, až na nás tak dobře neuvidí.

Šifra 9T: v údolí
Luštíme v údolí na lavičkách. Zas jeden venkov v centru velkoměsta. Šifra se nedá příliš parcializovat, pomalejší skupina prostě časem odpadne. Poměrně rychle najdem texty, zviřátka i kytičky, a následně i přebytečná písmenka a nakonec mřížku. Trochu se to kompikuje při otáčení, font není přesně ve čtverci, ale to zvládnem. Ještě jedna šifra by se dala stihnout, nebo ne?

Šifra 10: 12 bitů?
Další krásné místo. Mít tak víc času, tepla a sil. Takže písmenka. Některé čárky jsou spárované. Úplný graf jsme vyrobili, 12ti bitů/znak se dopočítali, ale že je to krychle nám už nedocvaklo. Statečně luštíme až do úplného konce.

Závěr:
Šli jsme na novou tramvaj. Co jsme dvacet hodin šli, to jsme teď profrčeli za 20 minut. Bylo to pěkné. Tak zas za rok.

Hodnocení: Loňská euforie to nebyla, ale když si odmyslím totální zimu, byť bez jediné kapky deště, tak to bylo vcelku podařené.
Po hře mohutně debatovaná (pře)kombinace nápověd/šifer 3 a 9 s balónkem má, při zamyšlení se s odstupem času, svoje kouzlo. I když jsme devítku nezvládli (jako ostatně asi 2/3 družstev), tak trojka nás zase vytáhla ze zpoždění, které jsme nabrali na Vyšehradě. Myslím, že tenhle nečekaný "krok stranou" byl tím podstatným v letošní hře.
Trasa byla vybrána skvěle. Dostal jsem se na místa, kam bych se jinak nikdy nedostal a která jsem vesměs ani neznal.
Systém SMSek je už perfektně zralý, je příjemné mít virtuální představu o peletonu. Determinističnost nápověd zbavuje možnosti taktizovat, což se zdá dobré.
Pohybovali jsme se kolem 30. místa, jako ostatně v tomhle složení téměř vždy, navzdory nevydařenému startu. Ukázala se nekoordinovanost družstva ohledně orientace v mapě a schopnosti efektivně luštit jednoduché ("algorirmické"?) šifry pod časovým tlakem.
Konečně jsme si zase vychutnali euforii spojenou s rozluštěním šifry po mnoha hodinách. Čím víc dimenzí, tím víc adidas!
Zapsal Honza Mocek