Anglie 1995
Odjezd v 19:40 linkou Eurolines Praha-Londýn přes Plzeň, Rozvadov, Nürnberg, Brusel, Antwerpy, Calais a Dover. První zastávka byla za přechodem v Rozvadově. Náš řidič potvrdil tvrzení o zlatých českých rukou. Nějakej trouba si tam totiž na parkovišti zabouch klíčky ve své Škodě 105. Našemu řidiči nedalo moc práce dveře pomocí drátu otevřít. Sedadlo v autobuse vybíral Dan. Trefil se doprostřed samých Belgičanů. Jejich melodií do nepohody bylo známe kvikání tří čuníku. K tomu pokuřovali pravý belgický tabák, který v autobuse způsoboval pravou Londýnskou mlhu. Tyhle autobusy totiž nemají otvírací okna a klimatizace nezvládá regulaci teploty, natož množství kouře. Mimo nich nám zpříjemňovali cestu dvě mladé a hezké a jedna užvanená zdravotní sestra.
Naše celnice:
Malou komplikaci na hranicích zpusobil Aglican, který mel sice platný pas, ale bohuzel jen pro zeme ES. Nic nepomohli jeho argumenty, ze kdyz ho s ním pustili dovnitř, musí ho pustit i ven. Chteli 500 korun ceských a nemínili se o nicem bavit. Ani nemohli, nebot umeli jenom nemecky a ješte špatne. Ukázalo se, ze jsem jediný clovek v autobuse, který umí zároven cesky a anglicky(coz je v autobuse Praha-Londýn na povázenou). Nakonec jsme spolu s Anlicanem usmlouvali pokutu na 10 liber, coz byly mimochodem poslední peníze, které Anglican mel. Nemecká celnice: Do autobusu vstoupil drsný nemecký Helmut a ostřízím pohledem vyhlízel obet. Bravurním bavorským úchopem vyvlekl neštastného Belgicana z autobusu a donutil ho vybalit všechny jeho veci, sháneje se pritom po drogách. Další cesta ukázala, ze hranice uvnitr EU uz opravdu prakticky neexistují. Zretelná byla mezi Nemeckem a Belgií, ale té Belgicko-Francouzské jsme si všimli jen náhodou.
Calais:
V 13:00 SELC vjel náš autobus do prístavu. Nalodení trvalo asi 10 minut. Pak nastala devadesáti-minutová cesta do anglie. Zaujmul nás zdejší pánský záchod(tedy zlab), který vzdy po skoncení spokojene zarval asi jako tygr po spolknutí antilopy. Jinak cesta probíhala v podstate v klidu. Me totiz houpání nijak nevadilo. Ale jak pravil Dan další den:"Málem jsem se poblil." nebo jindy:"Málem jsem pri vyklonení cítil pach more." Zachránili ho naštestí Doverské útesy, které ukoncili jeho muka. Pak zacalo Drama na celnici: Privítala nás puvabná paní na celnici s jiz méne puvabnými otázkami(rek bych silne vlezlými). Pravil jsem jí, ze zde hodláme pobývat jeden týden a ze ješte nemáme lístek nazpet, coz ji viditelne znepokojilo. Potom nás donutila predlozit všechny své finance(nejakých 100 liber + 20 marek + nejaký dolary na osobu). Presvedcoval jsem jí asi pul hodiny a dodelal ji az Dan, který umel anglicky jenom:"Hi". Takze nás radši pustila. Pokracovali jsme smerem na Londýn. Muj první dojem z anglické dálnice asi nejlépe vystihují má slova asi po padesáti kilometrech jízdy:"Hele, ty auta jezdej vlevo." Asi za hodinu jsme vjeli do Londýna.
Londýn:
A Dan pravil:"Tolik cernochu pohromade jsem ješte nevidel". Hodinu jsme se proplétali precpanými ulicemi, az autobus dorazil na Victoria Coach Station. Tam nás zanechali svému osudu. První okamziky nám zpestrili ješte naše milé sestricky, které jsme nekolikrát potkali, kdyz se pokoušeli najít stanici metra(byla hned vedle nádrazí). Na vysvetlenou je treba dodat, ze zádná z nich neumela ani slovo anglicky. Zvídavého ctenáre jiste napadne otázka, jak se tyto tri anglicky negramotné zeny mohli dostat pres nekompromisní anglické celníky. Bylo to pochopitelne jen díky tomu, ze jejich puvab, v techto koncinach znacne neobvyklý, dokázal oblomit i srdce konzervativního anglicana(Taky meli pozvání). Nemeli jsme tedy ani obavu, ze by nenašli nocleh.
Nocleh:
Daleko víc nás trápil náš vlastní nocleh. Victoria Station lezí v City - tedy prímo v srdci Londýna, kde i za nocleh v popelnici zaplatíte alespon deset liber(pokud tu popelnici sezenete). Vydali jsme se k BTA(British Travelling Agency), kde bychom snad sehnali adresy studenských ubytoven. Pritom jsme ale potkali velice príjemne vyhlízející dívku s náušnicí v obocí. Vtiskla mi do ruky papírek s intimních vzkazem, kde ze bych moh prespat. Byl to studenský hotel se snídaní a odvozem k nemu, to vše v cene popelnice v City. Protoze jsme nemeli jiné závazky a místo odvozu bylo jen pár kroku, podlehli jsme pokušení a šli zjistit blizší informace. Prijali jsme to, protoze se nám uz zavírali oci a taky tam byl houf další studentu(a studentek). Po krátké ceste dodávkou(pozdeji se ukázalo, ze alespon hodina chuze) nás privítal dvanácti-poschodový Euro-Tower s další "typical" anglicankou. Zaplatili jsme na jednu noc a šli okouknou ubytování. Prostredí a pokoje pripomínaly koleje(podle Dana nejvíc Strahov), az na to, ze na pokojích byla voda a ze jezdil vejtah. Také spolecné sprchy slibovali vzrušující zázitky. Usnuli jsme ve 23:00 Greenwichského casu.
Středa 19.7.1995
Probudili jsme se v 9:00 GLC(Greenwichského letního casu). Rozhodli jsme se, ze zaplatíme ješte jeden nocleh, abychom mohli v klidu vychutnat prohlídku London City. Prohlídku jsme zahájili tríkilometrovou procházkou k Victoria Station. Pokoušeli jsme se najít pruvodce Londýnem, kterého jsem ocividne nechal v autobusu v kapse na zadní strane sedadla. Na nádrazí nám slíbili, ze se po nem bude pátrat. Šli jsme k Buckinghamskému paláci, kde zrovna probíhala výmena strází(kolem 11:30). Byl tam takovej dav, ze jsme prdlajs videli. Konecne jsme navštívili BTA v Regent Street a vyzádali si seznam kempu a dalších ubytoven na Ostrovech. Cestou jsme vokoukli Waterloo Square(kde je spousta soch Britských vojevudcu). Chteli jsme se vyhnout šílenýmu Londýnskýmu provozu( a následnýmu smradu), takze jsme šli menšíma ulickama. Náhodou jsme narazili na dum, kde psal své knízky sir Arthur Conan Doyle. K muzeu madam Tussaud jsem dorazili dvacet minut po poledni. K pokladne asi ve 14:00 - bejvá tam dost fronta. V momente, kdy jsme se dostali na radu, se jim zrušil pocítac co ovládal pokladnu. A kdyz se zruší takovej pocítac, tak to je pruser. A byl. Za deset minut prišel Anglican a oznámil, ze za pet minut zacne pocítac fungovat. Zacal - za dvacet minut. A tak jsme konecne vstoupili do sveta, kde "se cas zastavil, nebot ti, co jím hýbali, se stali vecnými jako svojí voskový dvojníci ". Je to fakt dost super. Viz. moje foto s Gorbacovem.
Danův dojem:
"Nekteré se jim povedli lépe, jiné hure. Ty lepší jsou odlišitelné od originálu jen podle pohybu a na fotografiích vubec ne. Tech hure povedených je velmi málo. Budu jmenovat jenom dve. Náš prezident je zrejme ztvárnen v dobe, kdy vypadal jinak. Druhou podezrelou figurínou je Arnold Schwarzeneger(hned u vchodu). Jestli je autentickej, tak mám obvod hrudníku pres dva metry. Moji náladu zhoršil fakt, ze jsme se nemohl vyfotit s Bobem Dylanem. Celkove na to ale clovek dlouho nezapomene." K tomu Schwarzenegrovi - pokud vím, tak ani ve svý vrcholný forme nemel obvod hrudníku víc nez 140 cm. Pro zájemce poznamenejme, ze vstupné bylo 8.35 liber a je to u Regents parku. Po ukoncení prohlídky, jsem se šli obcerstvit do jiz zmíneného parku. Kdyz jsme krájeli chleba, zacal nám jakýsi clovek vykládat, ze az uvidí policista muj vrazedný nuz, tak mi ho sebere. Mel jsem štestí, nevidel me. Schoval jsem vrazednou zbran a vydali jsme se Bakers street dolu. Je tam plno domu Sherlocka Holmese(jako restaurace, obchody, ten pravej apod.). Cestou k Hide parku jsou nejaký bohatší ctvrte. Tešili jsme se jak uvidíme Speakers corner, ale všechny rohy jsou stejný, takze doted nevíme, kterej z nich to byl. Všude lidi chodej, behaj, jezdej na kole, válej se v tráve nebo neco hrajou. Uz bylo dost hodin a tak jsme šli kolem Královninejch zahrad(coz je Buckinghamskej palác zezadu) na Victoria Station. Ty zahrady jsou obehnaný vysokou zdí s ostnatým drátem, takze jsme z nich moc nevideli.
Na nádrazí jsme zjistili ceny v úschovnách zavazadel( na vlakovým 3.50, na autobusovým 2.50). Rozhodli jsme se koupit lístek do Salisbury. To je nedaleko Stonehenge(zpátecní 16 liber). Pres Vauxhall Square jsme se vrátili do hotelu. Blízko byla velice milá hospudka(trochu mi pripomíná pardubickýho Zlutáka = Zlutýho psa). Konecne jsme ochutnali anglický pivo. Co ríct. Chutnalo jako pivo, ale neco mu chybelo(pena). Chutí se podobalo našemu pivu, kdyz ho necháte porádne zvetrat. Prícinou asi je, ze u nás se pivo cepuje pod tlakem, kdyzto Anglicani ho cerpaj cerpadlem. Znacka byla neco jako London Long Beer - asi 1.56 za pintu, coz je neco jako pullitr. Bylo asi trochu silnejší nez ceská dvanáctka. Vecere: Na veceri jsme vyrazili na velikánskou travnatou plochu, která byla hned vedle. Jako vetšina Londýnských parku slouzila k hraní mícových her, stejne jako lezení v tráve a porádání pikniku. Vyuzili jsme pochopitelne tu poslední moznost. Vzali jsme lihový varic, ešus, chleba, nejaký konzervy, láhev citronový štávy a usadili se v tráve. Pošmáknul jsem si na hovezím ve vlastní štáve a Dan na zabíjackovým guláši. Vecerka opet ve 23:00.
Čtvrtek 20.7.1995
Vstáváme v 8:00. Následuje snídane ve slození dva tousty, máslo a marmeláda plus caj nebo kafe(exclusive or a ješte jen jednu sklenicku). Vzali jsme bágli a jelikoz mezitím prestalo fungovat v našem patre privolávání výtahu(a kdyz nekde fungovalo, tak tam byl dav lidí), sešli jsme dolu pešky. Pred budovou jsme zjistili, ze máme šanci být zdarma odvezeni na Victoria st. Po pulhodine cekání se opravdu v 10:10 dodávka obevila. Nadšene jsem se s jedním Skotem, jednou Japonkou a ješte dalšími ctyrmi cizinci narval do dodávky. Bohuzel na špatný sedadlo, takze jsme byli ješte s tím Skotem donuceni zase vystoupit(prej musej zustat volná). Nechteli jsme, ale asi po patnácti minutách nás vystrnadili. Nedalo se nic delat, šli jsme na metro. Po chvíli jsme potkali dvojici, která chtela vedet, kudy se na metro jde. Pravil jsem, ze tam jdem a oni se rozhodli jít za náma. Meli ale smulu, ze se courali. Uz jsme to v týhle cernošský ctvrti dobre znali, takze jsme to vzali prímo pres spoustu ruzných rodinných domku s nepravidelnou strukturou ulic. Úspešne jsme se jim ztratili(ostatne nás to docela bavilo, pozorovat je, jak se nás snazí neztratit). K tý ctvrti bych rád rek, ze nám pusobila velice príjemne. Urcite to byla spíš chudší ctvrt, vetšina obyvatel byli cernoši, ale presto byla upravená a vypadala bezpecne. Navíc tam i vecer byla cítit taková príjemná nálada. Obytný ctvrti v centru naproti tomu vypadali dokonale mrtve i pres den.
Znovu mezi památkami:
Zavazadla skoncili v úschovne. Pár kroku od Victoria st. je Westminster Cathedral. Stavba je to opravdu nádherná a stojí ji za to videt. Me se alespon líbí podstatne víc, nez známejší St. Pauls. Vstupne jako takové není, pouze zádost o príspevek na opravy. Pak jsme pokracovali po Victoria Street k Westminster Abbey. Kdyz jsme tam prišli, bylo zavrený, ale na zpátecní ceste naštestí otevreli, takze jsem si prohlídli i místní katedrálu(free of charge). Pouze na Big Ben je vstupne 3 libry. Chvíli jsme šli po druhém brehu Temze a pak zpet pres Waterloo Bridge do City. Zamírili jsme k Toweru. Cestou jsme vnikli do St. Pauls (oficiální vstupné kolem 3 liber). K Whisperring Galery jsme ale nepronikly. Meli jsme málo caso, takze jsme omrkli Tower jen zvenku(fajnovej hrad). Tower Bridge taky nevipadá špatne i kdyz se zrovna neotvíral. Po dlouhý dobe jsme zase potkali Cechy(Dan tvrdí, ze z našeho autobusu). Na zpátecní ceste jsme si nemohli odpustit návštevu burzy cených papíru (normální výšková budova). Je tam taky pobocka Zivnostenský banky. Všude samá kravata a makléri furt nekam chodej - asi na pivo. Pak nemá libra oslabovat. Docela nás pobavilo, kdyz jsme vlezli do mohutnýho parku a pak zjistili, ze je soukromej - nejaký organizace Lincolns Inn. Pak jsme proklickovali ulickami City kolem Národní galerie na Trafalgar Square. Námestí je celý pekný, ale nejlepší jsou vodotrysky uprostred u kterejch je taky brouzdálko, kde se dá zanorit. Taky jsou tam milióny holubu. Mezi fontánkou a grandiózní vstupní branou je Nelsons Column. Pak jsme šli na Downing Street 10(kolem Horse Guards - nechápu, jak tam muzou na tech koních celej den sedet). Na nádrazí jsme si vyzvedli zavazadla a šli na autobus do Salisbury, kterej mel jet v 19:00, ale mel deset minut spozdení.
Salisbury:
Dobre klimatizovaným, poloprázdným autobusem jsem tam dorazili v 21:neco. Byla uz tma. Na nádrazí jsem se zeptat jednoho chlapa na cestu do kempu. Jeho hluchý kamarád nám nakreslil plánek(viz. originál deníku). Nemeli co delat, takze nás tam doprovodili(bylo to tak dvacet minut chuze). Byl to nejaký elektrotechnik. Pokecali jsme o politice, památkách, Anglii a všem mozným. Rozloucili jsme se a vešli do polospícího kempu. Na vrátnici nikdo nebyl, ale za chvíli jsme obevili nejakýho místního organizera. Byl to klubový kemp a chteli po nás 9:50. Tak jsem rekl, ze je to moc drahý a on nás poslal na jednu farmu, kde prej nás nechaj za 3 libry. Tam jsme si uvarili hrachovku. Ani jsme nestaveli stan, na obloze hezky poblikávali hvezdy.
Pátek 21.7.1995
Zachrochtáním prasete nám zacal nový den. Bylo neco pred 6:00. Zbalili jsme si veci a protoze se nikdo neukazoval, rozhodli jsme se napsat jen zprávu a zaplatit tím, co jsem meli. Meli jsem 1.65 libry, koruny, marky, dolary a šeky. Nez jsme zprávu dopsali, prišel sympatický farmár s krásným psem. Chtel akorát dve libry. Kdyz jsme se mu sverili se slozením našeho portfolia, tak rek, ze je to OK. Aby se nám lépe šlo, nezatezovali jsem zaludky jídlem a vyrazili do Amesbury, coz je vesnice(ci mestecko) asi 7 mil od Salisbury. Az ted jsem si uvedomili, ze jsme si mohli ušetrit cestu i nejaký drobný, protoze náš autobus minulý den tady stavel. Cesta nebyla zrovna zábavná, ale bylo tady zajímavý znacení. Po pulhodine jsem totiz došli k ceduli, která hlásala, ze je to do Salisbury 4 míle. Zajímavý bylo, ze jsem zbylé 2 míle šli 40 minut. V Amesbury jsme našli jednu z mála lavicek a zacali hodovat(chleba se sejrem ci co). Lavicka byla pred informacním centrem a sociálním úradem spojeným do jednoho. Brzy prišla nejaká paní do práce. Potrebovali jsme vodu, tak jsme šel k pootevrenýmu oknu za kterým sedela a povídám vesele:"Good morning...". Ozvalo se uši drásající citoslovce leknutí(neco mezy úúúúúch a jééééé, ale anglicky). Našte to paní nejen prezila, ale brala to i s humorem a natocila nám do flašky vodu.
V 8:15 jsme vyrazilo na Stonehenge. Je to asi 2 míle po silnici. Došli jsme tam v 9:05(znacení vzdáleností bylo ješte bizardnejší nez ráno). Silnice je od toho kruhu asi 20 metru. Kdyz si clovek zaplatí 3 libry(studenti 2.30) muze na cesticku kolem Stonehenge, která je tak ve vzdálenosti 10 metru. Taky mu pujcej prehrávac asi s dvaceti poucnejma textama o tech šutrech. Bylom tam tak 60 lidí, z toho tak 50 Cechu. Byly to asi dve auta a jeden autobuss tlupou stredoškolacek, který jeli z nejakýho jazykovýho pobytu. Mírili do Windsoru. My jsme uz meli zpátecní jízdenku do Londýna, takze jsme nevyuzili moznosti se s nima svést. Po prohlídce kruhu, jsme se usadili do chládku u travnatýho parkovište a nahodili tezkej veget. Dopisoval jsem deník, Dan hrál na harmoniku a já se pokoušel na flétnu(treba oblíbenou Skal a stéépíí, divociinou...). Proste pohoda. Lezení v tráve nám zpríjemnoval pohled na vojenský letadla a tanky, snášející se na padácích k zemi - všude kolem je totiz vojenskej prostor. Ale urcite by se tam dalo nekde prespat. Je tam takovej lesík a taky nejaká zapadlá polní cesta. Ani jsme si neuvedomili jak cas letí, byli tri hodiny a my museli zpet na autobus(jel v 15:55). Za chvíli jsem uz frceli do Londýna.
Tam bylo hrozne vedro a predstavovali jsme si, jak bylo v karose bez klimatizace. Hned jsme si šli koupit lístky do Calais. Velice milá Aglicanka nám oznámila, ze asi pet nejblizších autobusu je plnejch a nakonec nám prodala prestupový spoj na príští den na 12:30. Nevedeli jsme, co budeme delat pres noc, tak jsme se rozhodli(teda Dan - já jsem chtel jít spát do parku), ze noc strávíme na Victoria Coach Station. Pri cekání jsme potkali jednoho stavebního inzenýra, co se zrovna chystal odjet autobusem do Skotska do Edinburgu. Nebyl zde poprvé, takze nám poradil jednu ubytovnu(predloni za 3 libry). Byla na Kings Cross Station metra, pak na rohu ulic Tavistock a Murghment(nebo nekde poblíz) v nejaký telocvicne. Taky nám poradil nejblizší kemp - Hacking Camping - asi za 4 libry na noc. I s cestou by to ale taky nebylo zrovna nejlevnejší. Tak jsem zustali na nádrazí. Pak jsem potkali tri ostraváky, který práve prijeli(Bohemia Expresem za 1700). Jeli nekam do skotska zbírat maliny. Jeden z nich znal Mafiho. Tak jsme s nima pokecali a kdyz nás v 11:30 vyrazili z nádrazí, vyšli jsme i s nima do noci.
Nocní Londýn:
Nejblizší suchá a teplá budova byla Victoria (Railway) Station, takze jsme se tam presunuli. Tam vyhazovali az v 1:00. Kdyz jsme se tamního bobíka zeptali, kam ze si muzem slozit hlavu, tak nám popsal takový místo pred nádrazí.(Byl to takovej výklenek prímo na chodníku - takhle drsnej anglickej humor jsme tam za celou dobu nezazili). S Danem a jedním z nich jsme vyrazili na pruzkum, kde se ubytovat. Zalíbil se nám Green Park pred Buckinghamským palácem a tak jsme se tam nakonec ulozili. V 1:30 jsme skryti ve stínu zdejšího obcerstvení zacali usínat.
Sobota 22.7.1995
V 6:00 jsme vstali, zbalili si svoje veci a odkutáleli se na slunícko snídat. Rozloucili jsme se s Ostravákama a zacali varit polívku. Mimochodem si od nás pucili Danovu mapu Británie, aby se pri ceste na maliny neztratili, ze nám ji jako vrátej pres Mafiho. Nejak k tomu do dneška nedošlo. Kdyz jsme teda chvíli varili, tak prišel strázník a mile nás upozornil, abychom u královského paláce nekempovali. Kdyz jsem ho ujistil, ze tady nehodláme zádnej stan stavet, ocividne ho to uklidnilo a odešel. Tak jsme se tam váleli na slunícku do 11:00 a šli se podívat na výmenu strází. Je to nic moc. Ve 12:30 nasedáme do autobusu a vyrázíme smer Dover. Cestou je docela dobre videt katedrála v Cantebury a pevnost v Doveru. Tam jsme dojeli v 15:15. Stihli jsme trajekt v pul ctvrtý, prestoze oficiální prevoz pro tenhle autobus byl az v 17:00 - stalo se vám nekdy u nás, ze mel autobus na trase dlouhé ani ne 200 km spozdení minus jeden a pul hodiny? Bohuzel to byl trajekt spolecnosti P&O a ty nemají na rozdíl od Stena Sealink na palube sprchy(!!! - to je pro stopare rána pod pás - teda spíš pro ty, co je potom vezmou). More bylo naprosto klidné, obloha jasná, takze uz od anglických brehu byli videt obrysy kontinentu. Z nedostatku vln se ani Danovi neudelalo špatne. Obou se nám ale špatne udelalo z mnozství turistu na palube.
V Calais jsme vystoupili a ocekávali nejakou pasovou kontrolu. Šli jsme a šli, az jsme uvideli autobus s nápisem P&O na boku. Vedle nej sedel cernoch, zrejme ridic. Tak jsme se ho zeptali kam jede. Neco zablekotal francouzky a tak jsme nasedli. Jelo to do mesta Calais. Bohuzel jsme potom zjistili, ze nájezd na dálnici je hned u prístavu takze jsme se museli alespon kilák vracet. Tam jsem snedli veceri - veprové s chlebem - a zacali stopovat. Za hodinu jsme stopli Anglicana, co jel do Amsterodamu pro zásobu trávy. Byl to bejvalej ridic kamiónu, vyprável, jak za mlada stopoval do Indie(ted mu ovšem bylo tak 55). Sebou mel zásobu francouzskýho piva Sfinx - dost humus, ale v tom vedru prišlo vhod. Zastavil nám u pumpy 20 km pred Antwerpami. Tam jsme zalezli za nejaký stromy a šli spát.
Nedele 23.7.1995
Probudili jsme se dost pozde - v pul desátý. K snídali jsme si dali hrachovku. Trochu me zvlhl spacák, takze jsem chvíli sušil. Pak jsme šli stopovat. Zastavil nám clovek, co jel do Antwerp, takze prestoze jsme byli pred odbockou na Brusel, jeli jsme do Antwerp. Tam jsme na nájezdu na dálnici chytili podnikatele, kterej nás vzal do Bruselu. Dokonce si zajel dvacet kilácku, aby nás zavezl na tu zprávnou výpadovku na Nemecko. Tam jsme chytli kluka, kterej jel do vesnicky u Liége. Tam nás vysadil u nájezdu na dálnici. Byla to doslova prdel sveta. Vubec nic tam nejezdilo. Na dálnici nejak(pochopitelne) nešlo nic chytit, takze celejch 15 kilometru na nejblizší benzínku! Byla dost obrovská. Zkoušeli jsme dve hodiny stopovat(do desíti vecer). Pak jsme se uvelebili co nejdál od silnice a uvarili si gulášovku. Chvíli si urovnávali místo mezi koprivama a v 11:00 usnuli.
Pondelí 24.7.1995
V 9:00 jsme se probudili a uvarili si cocku s párkem. Pak jsme stopovali celých 3 hodiny 55 minut na výjezdu z dálnice. Naprostá hruza. Fucking Belgians! - a podobné nápisy zdobily tamejší znacku výjezdu na dálnici. Popošli jsme 50 metru za výjezd a kupodivu za pet minut jeli na Aachen. Byl to otec se synem, kterí jeli kamsi do Nemecka( naše cedule GERMANY se osvedcila). Vysadili nás u pumpy pred Kölnem, kde jsme zbaštili paštiku s chlebem. Potkali jsme tady dva kolegy stopare. Jeden byl Nemec a druhej Holandan. Ten jel do Francie, cili na druhou stranu, takze s ním jsme si nekonkurovali. Meli jsem štestí drív nez Nemec - za pul hodiny nám zastavil perfektní Nemec s perfektní muzikou a perfektním malým autíckem. Bylo to Porsche a tak jsme obcas jeli dvestectyricítkou. Tech 55 minut( cili asi 200 kiláku) me teda daly. Kazdej si asi predstaví, jaký to je bejt vzádu v Porschi s obrovským báglem. Ale posun stál za to. Jsme u Frankfurtu nad Mohanem. Bohuzel tady není pitná voda.
Uz tady stopujem od peti, je 18:45 a furt nic. Nemec, co tu stopoval na Štrasburg uz odjel. Az 20:45 nám stopnul Nemec, co mel asi hrozne rád stopare. Vzal nás totiz tri. Sice jen asi šedesát kiláku na parkovište tesne za Frankfurt, ale to bylo OK. To uz bylo za tema miliónama odbocek na Štrasburg, na sever a proste tam, kam jsme zrovna nepotrebovali. Cekalo tady obrovský mnozství kamiónu jedoucích na východ. Behem minuty jsme našli ten správnej ceskej kamión. Byli to dva kluci starý jako my. Jeli na Cheb( tím prechodem severne od Rozvadova - jak se to jmenuje ???). Já jsem vetšinu doby spal nahore nad kabinou, Dan sedel dole a kecalo o zázitcích. Oni vypráveli svý cesty( do Moskvy i jinam), Dan o pozáru Olympiku atd...Na hranici jsme predjeli radu aut a v 2:30 nás vysadili u pumpy za Chebem na silnici na Prahu. V 3:30 nás vzal tirák do Rakovníka, kde jsme byl v pet. Vysadil nás prímo na autobusovým nádrazí( ano, rozhodli jsme se potupne dojet autobusem - cestovali jsme totiz v tý chvíli uz nepretrzite skoro 24 hodin, takze jsme byli dost hotový a taky by se nám mohlo v Cechách stát, ze by jsme zbytek cesty tady doma jeli stejne dlouho jako pres celou Evropu a to se nám nechtelo). V 5:30 startujeme a brzy jsme na autobusáku u metra v Dejvicích. Prebali jsme batohy, aby jsme opet kazdý meli na zádech svuj majetek a rozloucili se. Já vyrázím na hlavák, abych pokracoval vlakem do Pardubic. Bohuzel jsem tam dorazil v 6:43 - akorát jsme videl svetla zadního vagónu. Další jel az v 8:43, takze jsem si dal docela dobrou( a hlavne velkou pizzu). Ve vlaku bylo naštestí prázdno, takze jsme se mohl pohodlne vyspat. Málem jsem prejel Pardubice. Po náhlém probuzení jsem byl nucen se prodírat se svým maxibáglem proti davu nastupujících. Ale byl jsem doma.
Uuuh!
Sepsal Michal Šorel